Ferratový čundr 16. - 18.5.2014
Sepsal: Jóžin
Zvadlo nebylo vytvořeno.
V Arménii jsem přišel s návrhem vyrazit někdy na první českou ferratu "Vodní brána", abychom vyzkoušeli, zač je toho loket. Na jaře jsme myšlenku oživili a hlasováním zvítězil tento termín. Pavla (Křemenová) z práce se zpočátku tvářila, že pojede s námi, ale nakonec se na nás - jako vždy - vybodla - snad proto, že nejede Jakub.
Pátek 16.5.2014
S Petrem vyrážíme v 16:20 z práce, s Ňufíkem máme sraz před Hanibalem na Senovážném, tam vyzvedáváme zamluvené ferratové sady. V 17:25 odjíždíme z hlaváku do Turnova, resp. do Železného Brodu. Po cestě hrajeme mariáš. V Brodě míříme do hospody Na Mýtě, kde mají slušnou dvanáctku Krakonoše za 19 Kč. Jinak je tu dost zahuleno a utopenec za 16 Kč v nás nebudí úplně důvěru - odvahu nesebere nikdo.
Po 5 pivech odcházíme na Paraplíčko. Jsme tu sami a Petr neumí postavit vlastní stan, takže to docela stojí za to. Naštěstí neprší, máme dost času.
Sobota 17.5.2014
Ráno vstává první Petr a rozdělává oheň. Já na něm následně zvládám spálit Ňufíkovu červenou čočku. Tak jíme nespálenou část s vepřovým masem a říkáme tomu "trampské cigáro". Dlužno poznamenat, že Petr si na čundr vůbec nevzal lžíci pesimisticky očekávaje, že bude furt chcát a oheň nerozděláme. Takže to žeru jen já s Ňufíkem.
Po snídani balíme a vyrážíme po značce do Semil. Slavná Riegrova stezka za moc nestojí, ale potkáváme tam fůru lidí. Nicméně na jejím konci si prohlížíme z protějšího břehu naši ferratu - je vidět ta těžší, tedy C+ varianta, a vypadá docela výživně. Pod ferratou je docela dost lidí, ale vypadá to, že všichni lezou tu B-čkovou, která se skrývá v lese (resp. možná se tudy už vracejí, kdo ví).
V Bítouchově přecházíme řeku po lávce a vracíme se po druhém břehu Jizery k ferratě. Než tam dojdeme, začíná pršet. Schováváme se nejprve asi hodinu pod převisem střechy u místních garáží neb dle Ňufíkových radarových snímků v mobilu to vypadá, že by cca za hodinu mělo přestat pršet. Pak, když déšť trochu polevuje, vyrážíme. K ferratě je to kousek. Chvíli se pod ní mrcasíme a čekáme, jestli nepřestane pršet, ale nakonec se šněrujeme a vyrážíme. Nicméně vzhledem k dešti a mokré skále lezeme nahoru jen B-čko. A kdybychom ho lezli poctivě, tj. bez držení se jistícího lana, tak bychom asi v některých místech měli požíže. Nahoře jsme za chvíli, Ňufík fotí, mne nenapadlo si vzít na foťák baťůžek. Lezu dolů i tu horní, snadnou část C-čka, pak se vracím a lezeme po B-čku zase dolů. Pod ferratou už jsme docela mokří, navíc pořád prší, takže na C-čko kašleme.
Vracíme se do Semil, tam dáváme jednu točenou 10° Litovel v jakési hospodě kdesi u náhonu a pak míříme do centra, odtamtud nejdřív po žluté, pak po zelené na Kozákov. Vrchol je v mracích, chata a rozhledna jsou zavřené (ono je taky asi 19:00) a pořád prší. Po červené slézáme do Klokočí - dorážíme tam už téměř za tmy. Zapadáváme do hospody "Hasičárna", neb je při ruce. Tam se dozvídáme, že standardní hospoda (tedy "Pod Průchody") už nefunguje. Točí tu světlou jedenáctku Rohozec (je dost hnusná, zřejmě nečistí trubky) a snad ještě Kozla. Mají mít i černý Rohozec, ale nemají. Nic k jídlu také ne. Po 2-3 pivech, tedy asi ve 22:30 nás vyhazují, ač má být hospoda otevřená do půlnoci.
Jdeme po značce na Ameriku, zalezeme dovnitř a chystáme se roztáhnout karimatky - a v tu chvíli se tam objevuje jakási dvojice, ze které se následně vyklubou ochranáři, resp. dokonce legendární Jenč osobně a nějaký doprovod. Chovají se vcelku slušně, snaží se nás přesvědčit k odchodu z jeskyně zpět do deště a stanování někde v zastavěné oblasti u té hospody nad Průchody. Ale jsme v jeskyni legálně (není sem zákaz vstupu) a spát se v CHKO může, takže zůstáváme. Jinak ještě po jeskyni koukají, kde mají co rozhrabaného od kešařů a sbírají vše nepřírodní, zvláště zaujatí jsou proti svíčkám.
Neděle 18.5.2014
Ráno vstáváme a už neprší. Snídáme studenou stravu, konec konců po ohništi tu už není ani památky. Vyrážíme na Rotštejn, ve skalách je docela dost lidu. Rotštejn je otevřený a stará se o něj postarší dvojice z místního občanského sdružení. Jsou milí a příjemní a paní nám následně dělá i průvodkyni po věcech, které nejsou na první pohled vidět, zvláště nám pak ukazuje "kapkovité" hradní nádvoří, které je dnes podstatně níže než dříve, protože deště odsud pravidelně odplavují tuny písku... Podle jejího výkladu byl hrad značně rozsáhlejší a zahrnoval i skály kolem celého "nádvoří", konec konců pozůstatky ukotvení dřevěných konstrukcí jsou k vidění skoro všude. Ukazuje nám nepříklad i místo brány, která byla i s navazujícím úsekem hradby dle historických pramanů zbořena v roce xy a k vidění je kapsa, kterou byla hradba vevázána do přilehlé skály.
U hradu taktéž zvládám ztratit krytku od Nikoního objektivu a ani přes několikeré hledání ji již nenacházím.
Nechceme se vracet zpět do Turnova kolem Ameriky, takže to bereme přes Chutnovku na silnici a po silnici do Bělé. Už zase prší. Z Bělé jdeme do Turnova po žluté značce. Kotvíme až v restauraci Albion naproti nádraží - v nádražce totiž nemají nic k jídlu a je hnusně zahulená. V Albionu mají docela dobrou dvanáctku Budvar a výbornou gulášovku, Ňufík si dává i něco většího.
V 16:44 odjíždíme vlakem směr Praha - cestou do Boleslavi hrajeme mariáš, v Boleslavi ostatní opouštím a mířím přes Kolín a Nymburk domů...
Zpět na hlavní stránku cancáku.
Sepsáno 18 - 19.5.2014