Šumavský čundr 14. - 17.11.2014
Sepsal: Jóžin
Zvadlo nebylo vytvořeno.
Nejdřív to vypadalo, že pojedu na čundr s Mariánou. Ale ta si jede raději zasouložit s Osmým Divem Světa do Prahy. Když situace začíná vypadat zle, ozývám se Dejvovi ... a, světe div se, nakonec se domlouváme na čundru na Šumavu. Dejv změnil práci a už je zase normální...
Pátek 14.11.2014
Z práce odcházím slabě po 15:00 a v 15:30 odjíždím autobusem do Strakonic. Bus zvládá po cestě nabrat 10 minut zpoždění, takže počítám, že mi vlak směr Vimperk ujede. Ale nakonec ho dobíhám na minutu přesně ... nicméně on tam ještě přes 10 minut čeká na Dejvův rychlík od Plzně.
Ve Vimperku vystupujeme a míříme do místního pivovaru. Ve spodní místnosti sedíme sami, mají výbornou světlou 11° a polotmavou 13° ... a takovou sušší pšeničnou 12°. Dáváme 2-3 piva, výbornou zelňačku a placky z mláta - mají je sladké i slané, chutnají hodně vlákninovitě, ale zlé nejsou.
Ve 20:08 pokračujeme dalším vlakem do Horní Vltavice. Zastávka vlaku je v lese nad vsí, do vesnice vede turistická značka - pešina lesem, po které zjevně téměr nikdo nechodí. I průvodčí nás odrazovala od výstupu tady... Z Vltavice míříme po modré k jihozápadu, pak chceme pokračovat po žluté na Kunžvart. Spíme kdesi pod Žlíbských vrchem pod Dejvovou plachtou.
Sobota 15.11.2014
Ráno vstáváme, chceme vařit snídani ... ale když už máme připravené dřevo, zjišťujeme, že nemáme sirky. Respektive já mám sirky v KPZ, ale v průběhu let jsem někde ztratil škrtátko. Nakonec tedy snídáme jen studenou stravu. Po snídani vyrážíme dál, ale nejsme si zrovna jisti, kde jsme. Po konzultaci s mapou a kompasem se nicméně vracíme zpět na modrou a míříme na Kunžvart. Je hnusná mlha, stejně jako včera večer.
U hájovny pod Kunžvartem se k nám připojuje místní pes a jde s námi až na hrad. Mlha se naštestí protrhává, na hradě na nás svítí slunícko. K vidění je tu jen příkop, donjon a jedna kapsa po trámu, snad středověká. A nějaké pohanské obětní mísy na skále před vstupem do donjonu. Klenba okna ve 2. patre donjonu je ve velmi špatném stavu, zatím drží, ale už asi dlouho nebude:-( O hrad se, samozřejmě, nikdo nestará...
Kus před Strážným nás opět dobíhá "náš" pes - a ve vsi už na nej čeká majitelka s vodítkem. Dostáváme od ní cennou radu, že příště, až se k nám připojí cizí pes, tak ho máme hned přetáhnout klackem...
Ve Strážném nacházíme otevřený krám, takže kupujeme sirky. Všichni se nás ptají na psa, zjevně baba s rodinou zburcovala celou vesnici. Níže v restauraci Na Zlaté stezce se stavujeme na 2 Budvary, o kus dál se fotíme s trpaslíky a pak míříme po zelené k východu.
Značka nás po chvíli dovede na silnici směr České Žleby. Dle mé 22 let staré mapy by po ní měla vést žlutá značka - nevede. Nevadí. Z Českých Žlebů jdeme po modré k východu, za rozcestím se žlutou ale hledáme a nacházíme místo na spaní. A tak stavíme plachtu - ješte za šera! - a vaříme večeři a následně svařák. Dejv do něj zvládá strčit klacek z ohniště, čímž se v nem ocitne slušné množství bláta - ale přeci to nevylijeme...
Neděle 16.11.2014
Po uvaření snídaně balíme, poblíž cesty necháváme batohy a jdeme nalehko omrknout hrad na Stožecké skále. Okolí má pralesovitý charakter, pod hradem je kaplička a vedle ní studánka. Z hradu zbyla hrázka po obvodové hradbě a snad kousek zdiva na skále u vstupu do hradu, tot vše.
Vracíme se k batohům a již na těžko jdeme po žluté do vsi Dobrá, kde proti očekávání potkáváme hospodu - U Němečka. Je otevřená a točí Holbu a Poutníka, což bych tu fakt necekal. Tak se stavujeme na 2 Poutníky a polévku/hermelín k tomu. S hospodou je spojena druhá místnost, které říkají muzeum a je tam pěkná sbírka budovatelských cedulí a plakátů. A fůra haraburdí.
Dále pokračujeme po žluté a zelené do Volar, kde děláme občerstvovací přestávku v restauraci hotelu Bobík, kde mají minipivovar. Točí světlou jedenáctku a tmavou třináctku, dle menu navíc i Poutníka (a toho jsme po cestě viděli i v jiné hospodě ve Volarech). Jedenáctka je velmi slušná, třináctka musí být hrozně sladká, protože i řezané je dost sladké, ač jedenáctka je docela hořká.
Z Volar jdeme po modré na Hus. Značka vede trochu jinudy než jak ji mám na mapě. Jdeme už samozřejmě potmě a dvakrát se musíme kus vracet, protože jsme ji ztratili. Spíme kousek před Husem na opačné straně Blanice. Stavíme plachtu a vaříme večeři, jako dezert máme meruňky ve vodce.
Pondělí 17.11.2014
Po uvaření snídaně a sbalení se vracíme zpět na modrou a po ní jdeme na Hus. Je zataženo (jako včera) a místy lehoučce mrholí. Hrad byl obrovský, zbyla z něj však jen řada fragmentu zdí a v jádru na 2 místech viditelné zdivo pod úrovní terénu, zasypané sutí. A hrad se vesele rozpadá...
Postupně po modré, zelené a žluté jdeme do Prachatic, značky kolem Libínského sedla jsou přeznačené a tedy neodpovídají mojí letité mapě. Procházíme městem na autobusové a následně vlakové nádraží, hospoda tu není, tak čekáme přímo na nádraží. Přemýšlím, jestli jet vlakem nebo busem či kombinací přes Strakonice, nakonec volím vlak přes Příbram, bojím se, že busy budou plné.
S Dejvem přesedáme v Číčenicích na rychlík směr Plzeň, v Protivíně se odpojuju a jedu courákem do Berouna. Ten zvládá po cestě nabrat 22 minut zpoždění, protože stojí na každé mezi hroznou dobu. Což není zrovna příjemné, když na přestup mám v Berouně 7 minut. Můj rychlík na Prahu tu už tedy pochopitelně není, ale je tady courák, co měl odjet před pár minutami, tak do něj naskakuju a jedeme. Na hlavák má přijet 20:09, má asi minutu zpoždení, což mi dává 5 minut z nástupiště na MasNu. Šíleným během to nakonec dávám, vlak k nám jede netradičně z 1. koleje.
Zpět na hlavní stránku cancáku.
Sepsáno 17.11.2014