Vavřinec 12.10.2014
Sepsal: Jóžin
Zvadlo nebylo vytvořeno.
Neděle 12.10.2014
Tak poprvé na Vavřinec. Akci kupodivu iniciovala Mariána - jede z Bobšem z Třebíče, sraz máme v 10:00 v Toušicích u mostu. Já jedu sám, jen s kajakem. V Toušicích se Mariána s Bobšem přemísťují ke mně do auta, při té příležitosti zjišťujeme, že se mi jaksi zvládl sklopit zadní díl zahrádky. Tak sundaváme kajak, spravujeme zahrádku a navazujeme ho znovu. A vyjíždíme nahoru, směr ves Vavřinec.
Po pár kilometrech se začínají ozývat jakési divné zvuky ... kontrolujeme zahrádku, ale je v pořádku. A po chvíli, kousek před Zásmukami se dozvídáme příčinu. Opouští nás totiž levé přední kolo a běží do přilehlé strouhy, zatímco my ryjeme diskem silnici. Jedeme naštěstí pomalu, takže zvládám bez problémů zastavit a dokonce tak, že je možno nás objet. Bobeš obětavě leze do strouhy a vytahuje kolo, zároveň nachází i 4 z 5ti šroubů, z čehož 3 vypadají jakž-takž použitelně. Za pomoci heveru se snažíme auto zvednout a kolo nasadit zpět. Mně se hever na správné místo dát moc nedaří, ale Mariána to zvládá. Auto tedy nakonec zvedneme, kolo nasadíme a přišroubujeme na 3 šrouby, následně ještě při výpravě za odrazkou nacházíme poslední šroub, takže nakonec jedeme na čtyři. Pomalu a opatrně jedeme do Vavřince, po cestě zastavujeme a kontrolujeme šrouby.
Parkujeme na konci řady aut asi 250 m před začátkem Vavřince (vsi). Převlékáme se do gumy a přenášíme věci ke stejnojmenné říčce, tam si Mariána s Bobšem nafukují plavidlo. Mariána s sebou má pětilitrový soudek sentického Kvasara, kterým se intenzivně nalévá. Já jen velmi mírně, nepřipadá mi, že bych si potřeboval zvyšovat obtížnost. Vyjíždíme cca v 11:30, možná i později. Svítí slunce a je teplo, možná 18° C ve stínu, v podstatě letní počasí. I voda je neobvykle teplá...
Začíná se podjetím nízké lávky - v pohodě. Kilometráž z raft.cz silně neodpovídá, chybí jeden kamenný most a jez jen na úseku do Církvic. U jezu je i první občerstvení. Oba stupně i jez v pohodě sjízdné, říčka je široká asi jako Hloučela, klikatí se podobně, obtížnost tohoto úseku je tak WW I. Po cestě potkáváme i šílence na paddleboardech, na jednom místu je pozoruju při podjíždění lávky, jde jim to dobře. Jez by byl asi zajímavější. Nebo Kaskáda...
Na cestě k silničnímu mostu v osadě Buda se stále vcelku nic neděje, ale za ním začíná pěkná tak asi dvojková peřejka v délce 200 m a další peřejky pokračují až k mlýnu Davídkov. Nic zvlášť obtížného, příjemné. Jez zmíněného mlýna je taky sjízdný - je do něj strčená jakási šoupačka, ale šlo by to i bez ní, váleček je nevelký.
Plavba dál už je nenáročná až nudná, asi by bylo fakt lepší skončit zde a otočit to dvakrát. Oba jezy kolem Doubravčan jsou sjízdné. Nicméně nad druhým Mariána zvládá spadnout do vody při snaze si z břehu očistit obuv, pod jezem ji zase opouští háček (vyskakuje z lodi), asi už mu připadá moc ožralá. A aby to korunovala, o kousek dál odhazuje pádlo a nechává ho unášet proudem. Cestou do Toušic je ještě jeden padlý strom, ale je jen trošku nad hladinou, na kajaku se dá přehopsat.
Nad Toušickou kaskádou zastavujeme a jdeme se podívat, jak to ti schopnější (případně šílenější) jezdí. Mariána se při tom stále posilňuje sentickým Kvasarem, asi jí to připadá příliš snadné. Já přenáším, zatímco Mariána to chce na nafukovadle jet. Sama, Bobeš není šílený ani ožralý. Nicméně Mariána nepočká ani než donesu kajak pod kaskádu, takže její jízdu nevidím, vidím až následné proplavání kaskádou. Nicméně následně se dozvídám, že Mariána brutálně nezvládla už samotný nájezd, najela už na hranu stupně pod mostem silně šikmo, následně jí to stočilo kolmo k proudu a už se koupala. Výsledkem je vykloubený (a trochu nalomený) loket a Baraka dlouho se meloucí v první válečku pod mostem. Následně ji někdo vyprostí a Bobeš s ní velmi zajímavým způsobem traverzuje na pravý břeh, už ho vidím dole ve vsi, ale nakonec to nějak dává.
Mariána se tváří hrozně chcíple a chce zavolat záchranku, tak tak tedy činíme. Trvá jí to docela dlouho, ale nakonec přijete až nahoru nad nás. Mariánu po složitých procedurách odváží do nemocnice v Kolíně, my s Bobšem pokračujeme toho půl kilometru do Toušic a pak se vracíme Mariániným vozidlem k mému, kde se rozcházíme. Bobeš si jede vyzvednout umírajícícho do nemocnice....
Zpět na hlavní stránku cancáku.
Sepsáno 19.-21.10.2014