Úpa a Divoká Orlice 1. - 2.5.2015
Sepsal: Jóžin
Zvadlo nebylo vytvořeno.
Tahle akce vznikla na popud Mariány, kterou zřejmě po půl roce přestalo bavit hnít doma. Mariána má za úkol zajistit řeku, která bude alespoň WW II a bude mít vodu ... a jako obvykle, na plné čáře zklame. Takže nakonec jedeme v pátek na Úpu a v sobotu na Divokou Orlici (kde se má pouštět z přehrady), nic lepšího nemá vodu. Nepočítaje Bílinu s Ohří, kam se Mariáně bůh-ví-proč nechce táhnout.
Pátek 1.5.2015
Máme sraz v 10:45 u Vilémova mostu (silnice Ratibořice - Zlíč), tedy ř. km 14,8. Rozumné místo k parkování je ale o fous výš u jezu na ř. km 14,9. Přijíždím tam pozdě, ale pořád ještě před Mariánou. Když se konečně doplazí, převlékáme se do gumy a přehazujeme krámy do mého auta, kterým se chystáme jet nahoru.
Jedeme ze Suchovršic, na vodočtu je cca 50 cm, čili výš to alespoň teoreticky ani nejde. Parkujeme na pravém břehu u jezu na ř. km 36,2, naštěstí už neprší. Mariána nafukuje svou vzducholoď, já jedu pochopitelně na kajaku. Jez hoblujeme, vody je na něm pomálu. V místní hospodě chceme doplnit tekutiny, ale bohužel nezvládáme zastavit na nejvhodnějším místě (u autobusové zastávky na ř. km 35,8), tak se do ní vracíme od následujícího silničního mostu. Kromě budějovického patoku točí výborně ošetřenou dvanáctku Krakonoše a navíc vaří za vyloženě lidové ceny, tak si dáváme i něco k obědu. Chceme po jednom pivu odejít, ale prší. Tak dáváme ještě jedno, mezitím přestává pršet.
První jez v Úpici (ř. km 33,25) sjíždíme propustí vl, je tam pěkná vlnka. Druhý místní jez (ř. km 32,0) je dřevěno-železné konstrukce. Mariáně se do něj na vzducholodi celkem pochopitelně nechce, mohla by si ji natrhnout, já ho sjíždím - v pohodě. V Havlovicích v hospodě už nezastavujeme, budeme večer řídit, že. Jez pod Havlovicemi - tedy Poklekov (ř. km 28,6) je téměř suchý a docela struhadlovitý. Já nechci kajak týrat a přenáším, Mariána hobluje. Po 600 m jsme u dalšího jezu (28,0), kilometráž o něm tvrdí, že je nesjízdný. Pravda, kapku to pod ním vře, ale nesjízdně mi to nepřipadá. Takže já jedu, čímž dokazuji, že nesjízdný není a Mariána přenáší.
Dále plujeme ke Slatinskému mlýnu, moc teplo není, ale alespoň neprší. Když prohlížíme jeho jez (ř. km 22,4), vidíme pod ním první vodáky - bůh-ví-jak se tu zvládli cvaknout. Jez hoblujeme, vody je pomálu. Zmíněné vodáky po chvíli dojíždíme, už se zase koupou, jsou zlití jak dogy. A patří k větší skupině s půjčenými plastovými loděmi, kterou postupně předjíždíme. U Viktorčina splavu (ř. km 17,1) je fůra lidí, ovšem nevodáků. Vody moc neteče, takže válec za jezem je docela krátký - a tak jedu. V pohodě, pěkně to cáká. Pak jdu ještě dělat háčka Mariáně, která touží si ho sjet taky, ale sama si netroufne. A pak si ještě vynesu kajak a dávám to ještě jednou.
Končíme u zmiňovaného pohyblivého jezu na ř. km 14,9, ten pochopitelně nejedeme. Ale zvládáme tu dohnat několik dalších skupinek vodáků - zjevně jsme na řece nebyli jediní, jen jsme jako obvykle vyjížděli poslední. Mariána vyfukuje vzducholoď, můj kajak dáváme na zahrádku a jeho autem se vracíme do Suchovršic. Tam řešíme, kde přespat ... nakonec sjíždíme do Havlovic, resp. k jezu na ř. km 28,6 (Poklekov), je tam docela pěkný plácek na spaní. Už se stmívá, stany radší nestavíme, abychom někomu nevadili a jdeme do hospody. Je u předchozího mostu na pravém břehu, říká si Amerika a má výborného Krakonoše 12° za krásných 17 Kč. V televizi běží hokej nás se Švédskem, dopadá to očekávatelně, tedy Švédové vítězí. Po 4 pivech se odcházíme ubytovat - já stavím stan, Mariána si přes sebe jen na zemi hodí plachtu.
Sobota 2.5.2015
Ráno snídáme, balíme a vyrážíme do Potštejna. Kajak je stále přivázaný na zahrádce Mariánina vozidla, takže v Potštejně necháváme moje a jedeme nahoru jejím. Vyjíždíme jako vždy z Nekoře, tentokrát však až z improvizovaného parkoviště pod jezem na ř. km 55,0. Vyjíždíme jemně po poledni, opět jako v podstatě poslední, již v průběhu závodu pramic.
Jez na ř. km 52,3 v pohodě sjíždíme, ten další (49,8 - ten kde jsme se s Klokanem před léty cvakli) má letos docela velký válec, takže já přenáším. Mariána dlouze shání nějakého háčka, nakonec ho najde a sjíždí - v pohodě. Žamberecký jez u tobogánu (ř. km 47,1) je zřejmě přestavěný a v pohodě sjízdný. Ten další (ř. km 45,3) má docela válec - ale vl to nevypadá až tak zle, takže nakonec jedu. Mariána následně taky. A po pár stech metrů jsme u slavného stupně nad ústím Rokytenky. Žabáci už balí, válec mi připadá na kajak docela dlouhý. Ale jsa ujištěn žabákem, že to kajakáři dneska jezdili, jdu to taky zkusit - když něco, hodí mi podkovu. Válec mne trochu rozhodí a zcela zastaví, ale zvládám se z toho pádlem vytáhnout. Žabák už měl připravenou podkovu... Mariána jede taky.
Jinak po březích je všude fůra občerstvení, ale slušné pivo nemají nikde. Ve Statku u krtka mají jen lahváče, tak ani nezastavujeme. Jez v Bohousové (ř. km 37,2) má válec na můj vkus přiliš vyvinutý, tak přenáším. Někde pod ním stavíme na pravém břehu u občerstvení se Svijanama, jen abychom viděli, jak uklízí výčepní zařízení, protože jim došlo pivo. Tak obědváme a popíjíme pivo z vlastních zásob. Jízek na ř. km 35,6 jedeme po konzultaci se suchozemci rovnou bez zastavování vpravo. V pohodě. Zbytek jezu má ale pěkný váleček.
V Liticích krade Povodí Labe vodu, co jim elektrárna zvládne, čili 4,4 m3/s. Stánek u jezu tentokrát není. Jez jako vždy v pohodě sjíždíme, Litičák taky, naštěstí řada lidí (a hlavně raftů) skončila už dříve, takže si moc nepřekážíme. Kdyby nám nekradli vodu, bylo by to lepší, ale i takhle to jde. Jen to slunce, co nám praží do peřejí a nic není vidět... Narozdíl od jiných se ani tady nekoupeme. Jez v Sopotnici (ř. km 29,6) jedeme po prohlédnutí v pohodě vp, rozpadlý jez nad Potštejnem (ř. km 26,7) pak na voči vl. Stejně i potštejnský jez (25,45) - ale ten jsme viděli suchý ráno. Pod ním vl přistáváme, vytahujeme lodě a nakládáme je na/do mého auta. Tím se vracíme k Mariánině vodu do Nekoře, cestou však ještě kupujeme nějaké předražené lahváče v žambereckém pivovaru.
Kupodivu v Nekoři ještě nějaká auta zůstávají, ač je po 19 h. Přehazujeme krámy a rozjíždíme se k domovům...
Zpět na hlavní stránku cancáku.
Sepsáno 3.5.2015