Chodovarský čundr 16. - 20.11.2016
Sepsal: Jóžin
Zvadlo neexistuje a ani nikdy neexistovalo.
Protože Mariána už dopředu avizovala, že se s ní kolem 17.11. nedá počítat, zkouším po letech zase Dejva ... a ejhle – Dejv se na čundr cítí.
Středa 16.11.2016
Vyjíždím 18:20 ze Smíchova rychlíkem směr Cheb, v Plzni se připojuje Dejv. Ale až k vlaku ho doprovází nějaká holčina ... s náma však bohužel nejede. Dejv následně potvrzuje neuvěřitelné – že si po letech našel babu ... a o 10 let mladší. Cestou do Plané zašívám rozpadající se batoh, ráno, když jsem ho dával na záda, na mne vypadl nůž. V Plané nám courák dál do Chodové Plané málem ujede, protože stojí na stejné koleji s vlakem na Tachov, ale někde hrozně vpředu. Takže si ho všimneme až poté, co podchodem přejdeme na první nástupiště a náš rychlík odjede.
V Chodové Plané míříme samozřejmě do restaurace Ve skále. Je dost na kraji vsi, před ní je velké a prázdné parkoviště a uvnitř jsme, nepočítaje personál, sami. Nejspíš proto, že za všechny druhy Chodovaru chtějí nepěkných 40 Kč ... a není to jediná hospoda ve vsi. Ale interiér je hezký, otevřeno mají do 23:00 a zůstávají tu s námi i o trochu déle. Z chodby od vchodu je vidět okénkem i jedno oddělění ležáckých sklepů.
Když vylezeme ven, chčije. Jdeme po silnici do Dolního Kramolína a ještě o kousek dál. Pak po nějakém mostě přecházíme Kosí potok a o kousek dál stavíme Dejvovu plachtu, pod níž se ukládáme.
Čtvrtek 17.11.2016
Vstáváme kolem 9:00, vaříme snídani ... a při balení zjišťuju, že nemám GPS. O něco později volám Klokanovi, abych zjistil, že zůstala doma.
Nu což ... dle mapy, kde je hrad Lazurová hora na samém okraji, tipuju, kde by to mohlo být ... lezeme ostře nahoru a jsme správně. K vidění jsou tu drobné zbytky zdiva obnaženého archeologickým průzkumem ... a do focení mi jemně prší.
Odhadem trefujeme docela dobře směr na Chodovou Planou a dle jakési cedule naučné stezky se orientujeme. Po louce pokračujeme do Výškova a následně po silnici do Plané. Někde před ní přestává i pršet. Na náměstí dáváme jedno pivo v hospodě Roxy 8 – mají výbornou jedenáctku Chodovar za neuvěřitelných 20 Kč.
Po červené značce pokračujeme do Brodu nad Tichou, kde dlouze fotím místo hradu, tedy okolí kostela. Není tu k vidění v podstatě nic, ani valy a příkopy. Jen fara by měla skrývat nějaké gotické sklepy a pod ní je zbytek zdi nejasného stáří. Odskakujeme si ještě k železniční zastávce, kde mají hospodu. Ta ale točí jen samé chcánky, takže po jedné limonádě / Kozlovi odcházíme zpět ke kostelu. Po značce potmě pokračujeme k Josefově Huti a kus za ní rozbíjíme v podstatě uprostřed zcela prázdné chatové osady tábor – stavíme plachtu, vaříme večeři a popíjíme víno.
Pátek 18.11.2016
Ráno vaříme snídani a vyrážíme. Pokračujeme po červené až k soutoku Mže s Kosím potokem a pak po zelené proti jeho proudu až pod Třebel. Z hradu v Třebeli zbylo pramálo, a většinu z toho ani nelze vidět, protože z něj má někdo svou zahradu, kterou hlídá pes. A nikde nikdo.
Počasí se zdá zlepšovat, chvílemi vidíme i sluníčko. Jdeme po žluté na Volfštejn – ale jen co začnu fotit, začne pršet. A celkem silně, takže focení přerušuji ... a pak ještě jednou. Místní spolek se o hrad docela hezky stará, ale ne všechny opravy se jim úplně povedly. A bergfrit je zamčený. Obědváme a v dešti pokračujeme do Černošína.
Kotvíme v motorestu Vlčák, kde mají černou desítku a světlou jedenáctku Chodovar za neskutečných 19 Kč. Dáváme 4 - 5 piv a hrajeme vrhcáby. Z Černošína šlapeme po silnici do Krásného Údolí a kus pod ním, přímo pod zříceninou hradu Šontál, pro dnešek končíme. Vaříme večeři a cca ve 21:30 jdeme spát.
Sobota 19.11.2016
Ráno chčije. I přes to ale asi v osm vstáváme, rozděláváme oheň, vaříme snídani a balíme. A pak se rozcházíme, Dejv totiž spěchá do Plzně, aby si zapíchal. Já – stále za deště - fotím terénní pozůstatky hradu, zeď tu není jediná. A pak vyrážím přes Krásné Údolí po cestě lesem k vesničce Lhota a pak po silnici do Horních Kozolup a následně k Olšinské výšině, kde se napojuju na značku.
Po žluté jdu až k Hadovce, a podél ní za stálého deště a místy i mlhy pokračuju po červené k ústí Podhájského potoka. Nad ním fotím příkop a jiné terénní relikty hradu Milkov. Zároveň zjišťuji, že mám skoro vybitou baterku ve foťáku, protože se opět dostal do blikajícího stavu (tedy pořád bezdůvodně přistupuje na paměťovou kartu) a už nejde tuto potíž obvyklým způsobem odstranit. Takže po dofocení vyndavám baterku a skladuju ji odděleně:-(
Z části po značce a z části přes louku přicházím na hrad Krasíkov. I ten za ubývajícího světla a vytrvalého drobnějšího deště fotím, následně "obědvám" a už potmě dofocuju interiéry. Jinak hrad je vysekaný, sklep poblíž bergfritu vyčištěný. Což je docela změna - když jsem tu byl minule, tedy před těmi 12 resp. 23 lety, sklep byl plný kamení a bordelu a schodiště do nižšího patra nebylo vůbec vidět. Dnes by se nad ním dalo spát, ač několikátý den prší, je tu kupodivu sucho. Ale na hradě jsou všude cedule obce Kokašice, že se tu nesmí rozdělávat oheň...
Z hradu se sypu do Kokašic, jen abych zjistil, že je hospoda Pod hradem zavřená. Dle cedule to vypadá, že je v ní jen jídelna, kde mají otevřeno pouze do 14:00. Tak jdu po silnici do Konstantinových Lázní, cestou konečně přestává pršet. Zastavuju v penzionu Flora hned u nádraží - mají venku ceduli Chodovaru, ale pivo už nabízejí jen lahvové, prý zítra zavírají a otevřou až na jaře. A jiná hospoda s Chodovarem, natož něčím lepším, tu není. Tak dávám jednoho lahváče a dopisuju cancák. Místních se ptám, jestli ten jejich minerální pramen je někde přístupný a následně ho v jakémsi hotelu či lázeňském domě nabírám do flašky. Kyselka je docela dobrá, pěkně železitá.
Po silnici jdu směrem na Novou Ves a před ní uhýbám doprava a scházím až dolů k mostu přes Úterský potok, odkud po značce vylézám na Falkenštejn. Obloha se mezi tím vyčistila, je prakticky jasno. Na předhradí rozdělávám oheň a vařím těstoviny a po večeři na předpolí hradu stavím tropiko a zalézám. V noci teplota padá k nule...
Neděle 20.11.2016
Vstávám poměrně brzo, snídám zbytky od večeře, balím ... a jdu fotit. Slunce už vylezlo, ale otravují tu zbytky mlhy. Nepočítaje terénní relikty, objevuji na hlavní skále jádra dokonce i jeden zbytek rozesuté zdi.
Z Falkenštejna se sypu dolů k Úterskému potoku a podél něj pokračuju po zelené značcce dolů. Cesta je v pohodě až k Hlaváčkovu mlýnu, za ním následuje první polorozpadlá lávka – tři silně kluzké a dosti prohnilé kmeny (všechno je nasáklé vodou, po těch deštích), jeden z nich navíc zlomený a spadlý do řeky. Naštěstí to má zábradlí. Tak opatrně přecházím. Další lávka je o trochu zachovalejší a má opět zábradlí, tak OK. Třetí lávka zábradlí nemá. Opět tři kluzké kmeny, prostřední zlomený a v řece. Tak na to si netroufám. Takže brodím – potok má celkem dost vody a je hnusně studený. Uvažuji, kolik dalších vypečených lávek budu muset ještě překonat, ale značka to dál už naštěstí obchází po svahu, takže mne čeká už jen jedna. Tentokrát dva kluzké kmeny, žádné zábradlí, jeden z kmenů částečně uhnilý a na mé straně spadlý o kus níže, leč stále nad vodou. Nakonec po něm přecházím a druhý používám jako zábradlí. Je to docela humáč.
Od Dudákovského mlýna jdu po červené ke Gutštejnu, zdejší lávka je celkem luxusní – má zábradlí a žádný kmen ještě nespadl do potoka. Fotím částečně opravený hrad, do sklepa ale nehezky zatéká. Dále mířím do Mydlovar, zpočátku po žluté a pak po lesních cestách azimutem, trefuju je docela dobře. Kus za Mydlovarama obědvám ... a táhnu se dál podél Úterského potoka k dalšímu mostu, který přecházím a odbočuju doleva. Přede mnou je Kozolupský potok ... pár minut zkoumám jak ho překonat, má zjevně více vody než obvykle. Nakonec nacházím místo, kde si ho troufnu přeskočit.
Po cestě kousek nahoru a jsem u Sviňomazského hrádku. Jádro je neskutečně malé, snad jen donjon a jakási šachta přistavěná k němu – ta je dochovaná nejlépe. Na jižním a západním okraji předhradí val a na ploše jedna hluboká díra, snad po cisterně, a nějaké náznaky terénních nerovností. Na stoupající jižní straně příkop a menší val, na západě před předhradím rovnou dva příkopy oddělené masivním valem. Když bych někde stavěl takhle masivní opevnění, tak určitě na jihu, proti stroupající planině...
Od hradu jdu přes pole do vsi Sviňomazy a pak přes Trpísty na místní železniční stanici, která je krutě vybydlená. V 16:42 odjíždím vlakem do Plzně a pak dál do Prahy a do Peček.
Zpět na hlavní stránku cancáku.
Sepsáno 19.-21.11.2016