Dětský čundr kolem Roštejna 3. - 5.6.2016
Sepsal: Jóžin
Zvadlo neexistuje a ani nikdy neexistovalo.
Vzhledem k nabitému programu o prázdninách jsem se rozhodl vyrazit na čundr s dětma ještě před prázdninama. Mariána byla jako obvykle líná a nechtělo se jí ... tak se nakonec domlouvám se Škrdlaty. A prý se možná přidá i Alešek.
Pátek 3.6.2016
Z Prahy vyjíždím sám, v Kolíně si k sobě do rychlíku přibírám Dobruši s Mojmírem, které mi sem přivezl Klokan. Alešek nakonec nejede, prý mu nebylo dobře. Vlak - jak mají ČD ve zvyku – nabírá vytrvale zpoždění, v jednu chvíli ho má asi 23 minut, což není úplně ideální při čtyřminutovém přestupu v HavlBrodu. Ale rychlík to nakonec trošku stáhne a courák čeká... Zmíněným courákem ale jedeme jen do Dobronína, dál opravují trať po vykolejení náklaďáku, takže do Jihlavy busem, z Jihlavy zase vlakem do Kostelce. A opět máme asi 20 minut zpoždění a opět doufáme, že počkají...
Počkali, takže nakonec cca v 19:45 vystupujeme v Hodicích. Na zastávce na nás nikdo nečeká, tak jdeme do vsi. Tam na hřišti nacházíme většinu Škrdlat – chybí jen Hanča, která se hodlá nudit doma, a Pavel, který sem z nepochopitelných důvodů odvezl rodinu autem, pak odvezl auto domů a teď se sem vrací pěšky. Mám žízeň, takže děti nechávám na hřišti a jdu na jedno do hospody. Nakonec jsou z toho 2, Pavel je nějaký pomalý. Mají tu výbornou jedenáctku Regenta za neuvěřitelných 20 Kč. A hezkou zahrádku venku, interiér je kapku zahulený.
Z Hodic jdeme po značce směr Roštejn, ale hned na kraji lesa pod vrchem Kratizna uhýbáme k severu. O kus dál za soumraku stavíme příbytky – 2 tropika a 2 stany – a rozděláváme oheň. My si na něm vaříme večeři, Škrdlata se živí studenou stranou. Děti dáváme spát a my zbylí pak u ohně ještě dost dlouho vykecáváme.
Sobota 4.6.2016
Ráno nás nechutně brzo budí Rowenta svým řevem. Nakonec nějak vstáváme, Škrdlata se živí müsli, naše děti se k nim přidávají a já dojídám zbytky od večeře. Balíme a vyrážíme směr Roštejn. Rowenta chvíli jde, chvíli se nese – Kachna, Toncek, Pavel a Jitka se chaoticky střídají v nošení. Povětšinou za krkem, ikdyž mají i nosidlo.
Na Roštejně jsme asi v 10:30. Mají tu dva prohlídkové okruhy – děti bereme na ten kratší, který ukazuje především sbírku strašidel, já dávám oba. Pak obědváme a já jdu ještě vyfotit hrad zvenku, zbytek odchází zanechaje Toncka hlídat můj batoh. Zatím je hezky, ale oblačnost se blíží. Dál pokračujeme k Malému pařezitému rybníku, kam před chviličkou dorazil zbytek. Je docela teplo, Emule, Vít a Dobruše s Mojmírem se koupou. Voda taky není až tak studená, chvílemi uvažuju, že bych tam taky vlezl.
Protože je však teprve 14:30, v podstatě nic jsme neušli a na dlouhé koupání to úplně není, domlouváme se, že dojdeme až do Lhotky k chatě jednoho známého Škrdlat. Jdeme po značce, kolem Velkého pařezitého rybníku a pak ke Štamberku. Kousek před ním začíná pršet, po chvíli navíc ztrácíme značku. Náš místní expert – Pavel – určuje trasu, v důsledku které nakonec scházíme dolů směrem k rybníku Mrzatec, což ovšem z počátku ani netušíme. Každopádně na sestupu nás potkává nejintenzivnější déšť, od této chvíle máme všichni mokré gatě a až na mne všem čvachtá v botech. Dobré pohorky jsou dobré pohorky.
Dole na silnici se orientujeme a vyrážíme po ní dolů do Lhotky. Těsně před vsí přestává pršet. Ale jsme mokří a kapku utahaní, takže ve Lhotce zapadáváme do hospody a dáváme si jedno pivo, limonádu či čaj. V průběhu toho přechází ještě jedna přeháňka. Po ní už jdeme skutečně k oné chatě, na louce před ní stavíme příbytky a rozděláváme oheň. Vaříme večeři – nejdřív Škrdlata – tu zvládnou sežrat jen děti – a pak my, čímž krmíme i Pavla s Jitkou. Naše rozmazlené děti nechtějí žrát ani těstoviny s lečem ani s vepřovým kari. Zvlášť Mojmír se vyhraňuje proti bambusovým výhonkům, ač je ani neochutnal. Takže se nakonec živí suchými těstovinami.
Vařime ještě čaj z místní máty, děti ho pijí samotný, my ho vylepšujeme slivovicí. Nedlouho po soumraku jdeme spát.
Neděle 15.11.2015
Dnes Rowenta po ránu neřve, takže se jakž-takž vyspíme. Ráno vaříme polévku a scénář je stejný jako večer. První Škrdlata a sežerou jim ji děti. Pak my a krmíme i dospělá Škrdlata. Balíme a vyrážíme. Nicméně ne dolů na značku, ale dle Pavlova doporučení po cestě na hráz Svatojánského rybníka a pak dál k Vanovu, kde se napojujeme na červenou. Někde tady koukám na mobil a zjišťuju, že je asi 10:30 a vlak z Telče jede 12:04.
Táhneme se přes Vanov a ke kapli svatého Karla, tam už trochu přidáváme, abychom stíhali vlak ... a na začátku aleje před Telčí beru naše děti za ruce a vyrážíme, zatímco Škrdlata se táhnou někde vzadu. Mojmír kvílí, že ho bolí nohy, Dobruška je v pohodě. Procházíme Telčí, skrz Dolní bránu a přes náměstí ... až na vlakové nádraží. Jsme tam téměř 15 minut předem. Kupujeme jízdenku a koukáme, jestli dorazí Škrdlata. Doráží docela na poslední chvíli, ale koupit jízdenku stíhají. V Sedlejově pak vystupují, aby došli pěšky do Rozsíčky. My pokračujeme vlakem domů.
Zpět na hlavní stránku cancáku.
Sepsáno 6.6.2016