Čundr na Preitenstein 17. - 19.3.2017

Zvadlo neexistuje a ani nikdy neexistovalo.

Před týdnem a něco jsem si pořídil scanner Epson Perfection V370 Photo, jako náhradu předchozího scanneru, úspěšně vyreklamovaného. A protože umí scannovat i transparentní předlohy, prohnal jsem ním prvních pár filmů. Forky ze 17 let starého velikonočního čundru s Klokanem na Preitenstein mne následně přiměly k tomu, podívat se tam znova.

Pátek 17.3.2017

S Dejvem se schvázíme na autobusáku v Plzni – přijíždím se Student Agency, vlakem bych musel z Prahy o hodinu dřív. Dál míříme totiž opět busem – v 18:45 do Manětína. Mohli bychom tam dojít i pěšky z vlaku v Mladoticích, jako před léty, ale je to 10 km, takže bychom dorazili minimálně o hodinu později než autobus. A z Prahy bych musel o hodinu dřív...

Asi v osm jsme v Manětíně – míříme do hospody U Lišků, která má točit Chodovar. Netočí – už nefunguje. Zřejmě důsledek EET. Zkoušíme i zbylé dvě hospody v téhle díře, ale točí jen plzeňské a pražské patoky, tak na ně kašlem. Přežijeme z vlastních zásob. Po modré míříme po silnici do vesničky Brdo, kde na návsi vidíme otevřené dveře, ve kterých kdosi zmizel, a uvnitř nápis "Brdská rychta". Jdu to tedy prozkoumat – nálevna je v prvním patře. Na můj dotaz: "Tohle je něco jako hospoda?" Dostávám odpověď: "Tohle je klubovna." Ptám se tedy dále, co točí a dozvěděv se, že Gambrhnus, zklamaně odcházím…

Pokračujeme po značce kus za vesnici, u rozcesťovníku "Nad Hrádkem" vypadá terén rozumně na spaní, tak tu zůstáváme. Stavíme plachtu, rozděláváme oheň, vaříme těstoviny a popíjíme víno. Ač slibovali hnusné počasí, stále ještě neprší.

Sobota 18.3.2017

Déšť přišel až v noci – a podle toho, jak je ráno všechno prochcané - byl vydatný. Zanechav Dejva ve spacáku jdu omrknout a odfotit Hrádek u Manětína, alias Brdo. Z hradu zbyly 3, možná 4, příkopy a val. Toť vše. Po návratu k plachtě už má Dejv rozdělaný oheň a vaří čočku k snídani.

Vracíme se po modré zpět do Manětína, zde přecházíme na modrou místního značení - podél potoka do Lešovic a pak na Nečtinský Špičák. Zde stával taky hrad – k vidění je však jen příkop mezi jádrem a předhradím, v jádře pak podvalí nějaké stavby a na předhradí místo vstupu přístupové cesty, toť vše. Zmiňované pozůstatky ukotvení mostu přes příkop prostě nevidím – asi nemám dostatečnou představivost. Jinak je odtud dobrý rozhled – na východě vypadá počasí slušně, na západě chčije.

Slézáme dolů do Nečtin, kde nás hned na náměstí vítá cedule Chodovaru restaurace Na radnici. Pochopitelně jdeme dovnitř a dáváme si jedenáctku. Nicméně vzhledm k slibovanému mizernému počasí já zůstávám u jedné, po které vyrážím nalehko na Preitenstein, zanechav Dejva v hospodě. Hrad je vysekaný, ale žádné snahy o konzervaci nevidím. Kromě větší části obvodové hradby a zbytků dvou parkánů na vstupní straně jsou tu k vidění zbytky zdiva 2 budov, z čehož jedna obsahuje v přízemí místnost zaklenutou hrotitou klenbou. A hned vedle je téměř zasypaná vstupní chodbička do sklepa. A kousek dál jakýsi jiný otvor pod zem, ucpaný velkým kusem dřeva – bůh ví, kam vede.

Po odfocení se vracím zpět za Dejvem, dávám ještě pár Chodovarů a zkoušíme i něco k jídlu – vaří dobře a mají obří porce. Hospodu opouštíme slabě po 17:00, venku prší. Jdeme znovu na Preitenstein, aby si ho Dejv prohlédl, já zatím pronikám tou téměř zasypanou chodbičkou do sklepa – je z poloviny vytesaný do skály, druhá polovina je valeně zaklenutá.

Za stálého deště slézáme z hradu, procházíme Novým Městečkem a kus za ním odbočujeme již potmě po cestě k jihu. Správně dojdeme až na křižovatku s modrou značkou, zde odbočujeme doprava a po necelém kilometru se ukládáme kousek od cesty v lese. Pořád chčije, tak jen stavíme plachtu, oheň neděláme ... kecáme a popíjíme ve spacácích.

Neděle 19.3.2017

Ráno chčije jen občas. Vstáváme, dlouze ale úspěšně rozděláváme oheň z totálně mokrého dřeva a vaříme snídani. Pak balíme a za pomoci GPS zjišťujeme, že jsme včera večer blbě odbočili a kilometr si zašli "v protisměru". Vracíme se tedy a za stálého jemného deště míříme po modré a následně mezi močály bez ní dále k jihu. Vynořujeme se ve vsi Hůrky, ve které potkáváme něco, co vypadá jako regulérní hospoda (cedule Gambrhnusu, slunečníky, stolky a lavice venku), jen to nemá vývěsní štít. Že by další klubovna?

Pokračujeme po cestě k jihu, až do údolí potoka Třemošná a pak kousek podél něj až k rybníku v Podmoklech. Nad ním stával hrad, ze kterého jsou k vidění masivní valy a příkopy a v jihozápadním rohu jádra kus vykopané hradby a z ní kolmo vybíhající stěna, s dveřním či okenním otvorem. Hrad rozebrali na stavbu dvora pod ním - v jeho zdivu by měly být patrné architektonické články ze zaniklého hradu. Pod hradem nicméně nacházíme jen jakousi stodolu a dům, zcela neodpovídající ani jednomu plánku, na nichž je dvůr zakreslen. Následně pak doma zjišťuji, že dvůr někdy mezi roky 2012 a 2016 zbourali, a to tak, že jeho místo je dnes obyčejnou loukou, bez jediného náznaku nějaké stavby. A kde skončily architektonické článku z hradu? Na skládce?

Z Podmokel míříme po cestách a podmáčených loukách do Klenovic, už neprší. V Klenovicích u rybníka je jasně označená klubovna, i s venkovní zastřešenou částí a dětským hřištěm. Tak mi připadá, že tu máme další Národní obrození. U klubovny dáváme oběd. Z vesnice slézáme dolů do chatové osady u Třemošné, zde ale nějaký lump zabral a oplotil kus cesty směrem k potoku ... tak hledáme kudy to obejít a nakonec nacházíme pěkný soukromý pozemek, přes nějž vede cestička i s lávkou přes potok.

Z údolí vylézáme do Radimovic a odtud po silničce do Všerub. Dole na návsi mne zaujme hospoda s žeteckým slunečníkem, ale jdu pochopitelně nejdřív na hrad. Jádro zdevastovali těžbou kamene – nezůstala ani zeď, navíc nelze na nic usuzovat ani z reliéfu. Na předhradí stojí románský tribunový kostel a novodobý hřbitov, z jedné strany kolem něj vede příkop s valem a na druhé straně jsou nedlouhé zbytky 2 příkopů, zbytek důkladně zavezli. Dejva posílám napřed do hospody a fotím hrad, jen abych Dejva následně našel smutně sedícího na lavičce před hospodou. V neděli mají zavírací den. Nedaleká pizzerie má jen obligátní plzeňské splašky a prý tu mají ještě jakési občerstvení u hřiště, ale to bude asi daleko. Tak pácháme před hospodou společné foto a pomalu se škrábeme k západojihozápadu na hlavní silnici, odkud odjíždíme v 16:27 busem do Plzně. Po cestě zvládám koupit přes mobil jízdenku na autobus v 17:30 z Plzně do Prahy, takže mám v Plzni slabě přes půlhodinu, kterou vyplníme návštěvou minipivovaru Pašák.

Zpět na hlavní stránku cancáku. Sepsal 20.3.2017 Jóžin