Dětský čundr kolem Želivky 9. - 11.6.2017
Sepsal: Jóžin
Zvadlo neexistuje a ani nikdy neexistovalo.
Jako každý rok, i tento jsme plánovali nějaký víkendový čundr s dětmi. Původně jsem navrhoval variantu ke Kunětické Hoře, následně k Týništi nad Orlicí, ale Mariána vytrvale trvala na tom jet k Želivce...
Pátek 9.6.2017
Mojmíra s Dobruší mi Klokan přiveze do Kolína, kde přistupují do mého rychlíku směr Brno. Klokan ani Sváťa nejedou, je ještě malá a nic neujde. I přestože vlak má docela zpoždění, přestup v Havlbrodu a následně v Horní Cerekvi stíháme. Vystupujeme v Pelhřimově a míříme na náměstí, kde se koná jakýsi pochybný festival. Nás ovšem zajímá restaurace s minipivovarem Na Čtyrce – já zkouším místní pivo, děti různé sladké tekutiny a hrajeme sedmu. Mojmírovi to docela jde, Dobrušce moc ne, asi je ještě malá. Něco po 21:00 přichází Mariána s Šárkou a Radkou. Dáváme ještě 2 piva a odcházíme v les, Mariána ještě bere něco do flašky.
Míříme po červené k severu a nad Krasíkovicema v lese spíme. Cestou ještě obcházíme jeden padlý strom, z čehož mají děti velký zážitek, protože obchůzka vede skrz kopřivy, což je v kraťasech vcelku výživné. Stavím dětem stan a sobě tropiko, Mariána plachtu ... a děláme dobře, v noci přes nás přechází bouřka.
Sobota 10.6.2017
Ráno Mojmír s Dobruší dělají ve stanu strašný bordel, takže se pořádně nevyspíme. Les je i po dešti poměrně suchý a vhodné místo na vaření nenacházím, tak zůstáváme u studené stravy. Dáváme tuňáka s chlebem, Mojmír tuňáka nechce, tak žere suchý chleba. Zároveň zjišťujeme, že dětem Klokan nezabalil lžíce. Mariána nám jednu půjčuje, večer bude hůř.
Balíme a vyrážíme po značce dál. Zastávku dáváme až v Kojčicích, kde mají sympatickou a otevřenou hospodu. Děti se cpou zmrzlinou, já s Mariánou doplňujeme tekutiny Poutníkem. Rozmazlení Mariánovci si zvládají vyžebrat i langoš. Červené se držíme až k rozcestí pod Sedlicema, cestou dáváme oběd.
Ze Sedlic do Želivi to bereme po silnici, byť ke konci odbočujeme po menší asfaltce podél rybníků k západu, čímž do vsi přicházíme od jihu. Mojmír kapku kvičí. Míříme pochopitelně do místního klášterního pivovaru, resp. do přilehlé restaurace, byť po cestě zkoušíme ještě jednu jinou, jestli nemá místní pivo. Nemá. Nicméně klášterní restaurace je vyhrazená pro jakousi uzavřenou akci a tamní personál je příjemný jak osina v prdeli. Ochutnáváme aspoň lahvové, klasickou dvanáctku (Haštal) mají dobrou, pšenice (Jeroným) je dosti nepovedená, ale ale Godšalk je docela příjemný. Každopádně mají to pěkně předražené, třetinka za 36 – 44 Kč.
Koukáme zvenku i na místní hrad, notně přestavěný a zahrnutý do komplexu kláštera, říkají mu Trčkův hrad. Zpřístupněný není. V místních potravinách kupuju nějakého lahvového Poutníka, abych ho dovezl domů, čímž ho zbytek akce tahám na hřbetě. Můžu to brát jako nácvik na Atlas... V Obecní restauraci dáváme po 1 Rychtářovi (ještě mají Bernarda), děti opět pochybné sladké tekutiny a Mariána ty své navíc zase rozmazluje, tentokrát buchtičkami se šodó.
Pokračujeme po červené a následně zelené značce proti proudu Želivky. Rozumných míst na spaní tu moc není, to první, co vybírám, se Mariáně nelíbí, takže to nakonec dotáhneme až na kraj louky u nějakých opuštěných skautských chatek kus za lanovým parkem Želivka. Kde cosi slaví hasiči a k tomu jim vyhrává dechovka. Se soumrakem rozděláváme oheň a vaříme večeři, následně ji žereme porůznu si půjčujíce lžíce. Ukládáme děti a já s Mariánou ještě chvíli sedíme u ohně, Mariána hraje na kytaru a popíjíme moje domácí jablečné víno. Já s dětma spím pod širákem, Mariána na zápraží jedné s chatek.
Neděle 11.6.2017
Ráno prohlížím sebe a děti a odstraňuji celkem 3 přisátá klíšťata. A těch nepřisátých jsme tu potkali ještě víc. Mariána vaří snídani, čočku. Po jídle balíme a vyrážíme, Mariána se svýma holkama v předstihu, já Mojmíra s Dobruší ještě mažu a balím. Pokračujeme po červené, po cestě ze sebe odstraňuju další klíště. Značka není úplně nejlépe značená, tak ji na jednom místě kapku hledáme, čímž získáme další zpoždění, takže Mariánu před Hněvkovicema nedocházíme. Místní hospoda je zavřená, tak pokračujeme dál do Humpolce.
Mojmír pěkně kvílí, zřejmě si vzpomněl na hyenu, o které jsem první den zpíval a od té doby to Šárka chtěla pořád opakovat... Nádraží je hned na kraji města, ale není tu žádná hospoda ani obchod a ani Mariána. Scházíme proto o kousek níž, odkud Mariáně volám, neboť není jasné, kterým směrem se vydala a ve které hospodě sedí. Ukazuje se, že v žádné. Nezvládla se držet značky a vzala to pěknou nábližkou, zřejmě někde k silnici č. 129, takže je teprve v Hněvkovicích. Nu což. My tedy jdeme do nedalekého Penny Marketu koupit nějaké pochutiny, hlavně zmrzlinu. A na vlak v 15:12 se vracíme na nádraží.
Společně jedeme do Havlbrodu, tam se rozcházíme... Doma na mně Klokan nachází ještě další 3 klíšťata...
Zpět na hlavní stránku cancáku.
Sepsáno 16.6.2017