Vavřinec 15.10.2016
Sepsal: Jóžin
Zvadlo neexistuje a ani nikdy neexistovalo.
Tak tu máme zase Vavřinec. Nejdřív píšu Mariáně, nicméně ta se zjevně ještě nezbavila traumatu z toho, jak si tu onehdá zlomila loket, takže zůstává v Brně a chlastá. Takže se nekonec domlouvám, stejně jako loni, s Václavem z Peček.
Sobota 14.10.2017
Tentokrát jedeme mým autem, Václav nechává své auto ženě. Václava s Tadeášem vyzvedávám těsně po deváté a v 9:30 už jsme v Toušicích, kde čekáme na zbytek. Inženýr s Jiřím dorážejí asi s půlhodinovým zpožděním, Václav to nějak špatně nese a co pět minut jim volá. Přehazujeme krámy ke mně a mým autem vyjíždíme nahoru do Vavřince. Tam si zbytek nafukuje své vzducholodě, platíme vodné a vyrážíme.
Začíná se nízkou lávkou jako vždy ... ale to je jen jedna z mnoha. Já s Inženýrem a s Jiřím zastavujeme hned u občerstvení u jezu na ř. km 46,4. Točí slušný Kácov 11° za 30 Kč. Václav to zanedbává, nezastavuje a jede dál s vidinou, že kdesi níž na něj čeká jaho manželka. Střízlivost se mu však šeredně nevyplácí – když podjíždí jakousi lávku, zvedne moc brzo hlavu a dostává kvalitní headshot. Posléze si stěžuje, že nemůže hýbat krkem a následně i zvažuje výpravu do nemocnice... Kdo nepije s námi, pije proti nám!
Plavba příjemně ubíhá, je nebývalé teplo, cca 20° C. Přijde mi, že potok není ani tak narvaný jako loni. Kdesi u Budy nezvládám jedno umělé esíčko, které ještě loni neexistovalo … takže se koupu. Dál se ovšem už nic zajímavého neděje, i jez mlýnu Davídkov sjíždím v pohodě šupnou, byť někteří čistotnější jedinci se koupou i tady. Někde o kus dál konečně dojíždíme Václava s Tadeášem, potkáváme jednu vypečenou dosti nízkou lávku za zatáčkou, kterou zmínění zbaběle přenášejí, zatímco my ostatní se pod ni nějak nacpem. Pravda, Jiří s Inženýrem kapku s problémy.
Všechny jezy po cestě pochopitelně jedeme. V Doubravčanech před mostem zastavujeme vl u občerstvení – toči dvanáctku Kácov za 28 Kč, ale moc jim to nejde, takže se tvoří fronty. Po obědě pokračujeme dál. Stavíme před Toušickou kaskádou, ale letos ji všichni přenášíme, nuda. Inženýr s Jiřím končí už v Toušicích, já s Václavem pokračujeme do Kouřimi – a nejsme sami. I pár dalších kajakářů se inspirovalo a jedou s námi.
Stejně jako loni se naštěstí před vjezdem do prostoru bývalého rybníka Strašík žádné padlé stromy nekonají. Na rybníce jedeme opět pravým ramenem, je ještě zarostlejší než loni, nicméně tentokrát se zde nikdo nekoupeme. Před lávkou v místě bývalé hráze se dá zastavit v pohodě. Zde se taky setkáváme se zmíněnými kajakáři, kteří to vzali vlevo a užili si výrazně horší vrbičkárnu než mi, navíc s dost problematickým zastavováním před lávkou. Sjezd protrženou hrází a následující meandr Václav prohlíží, ale žádná nepříjemnost se nekoná, takže jedeme. Pěkné peřejky.
Následující jez, tedy Bukačovský mlýn, sjíždíme vpravo, já ale nezvládám jeden strom pod ním a tak zase krysím. Panský mlýn přenášíme kvůli známe nesjízdné lávce pod ním … a za chvíli jsme u obvyklého mostu na ř. km 30,1, kde končíme. Václavova žena nás nakládá do auta a veze do Vavřince, kde mám auto a tam se taky rozcházíme.
Sepsáno 19.10.2017