Z Doubravníka do Tišnova 3. - 5.3.2017

Zvadlo neexistuje a ani nikdy neexistovalo.

Hned po návratu z Mexika (26.2) sonduju u Dejva a Mariány, jestli se jim nechce na čundr – počasí už vypadá docela jarně. První se ozve Mariána, nicméně nechce jet o mnou navrhovaném termínu kolem 11.3., ale "hned", tedy o týden dřív. Tak to probírám s Klokanem a přizpůsobuju se.

Pátek 3.3.2017

V 16:11 vyjíždím z libeňského nádraží, asi 18:15 jsem v Tišnově. Následně se ve vlaku směr Bystřice nad Pernštejnem scházím s Mariánou. Vystupujeme něco před osmou v Doubravníku a jdeme do hospody. Z místního piva tu točí 11° a pšeničný Masopustní speciál 13° ... obojí jde, ale té pšenici chybí říz. Trochu překvapivě tu i o zimním večeru vaří, já si dávám řízek, Mariána špíz – je to dobré a je toho opravdu hodně. Obsluha je hezká a hbitá, ale pivu rozumí jako koza petrželi.

Něco před půlnocí opouštíme podnik a míříme po silnici dolů k Prudké a pak nahoru do Bělče. Za ní se Mariáně vyzbrojené svým supermobilem s GPS a OpenStreetMap zachce vyrazit napřímo do kopce, místo abychom se drželi trochu delší silnice. Tábor nakonec rozkládáme kdesi pod vrcholem, spíme pod širákem.

Sobota 4.3.2017

Ráno nás budí jakýsi místní vošoust se dvěma psy, co se musí nutně jít podívat na chudáky čundráky. Balíme a o hladu míříme dle GPS, z části i po silnici, pod hrad Osiky, kde Mariána vaří snídani, zatímco já fotím hrad. Zbyly tu valy a nějaké terénní relikty zástavby, jinak nic.

Po snídani slézáme dolů k silnici, je jarní počasí a svítí sluníčko. Od silnice lezeme po jakési stezce dle mé zánovní (a tedy mapové) GPS ke Strhařům a dále po modré a červené značce přes Kozárov a Kunčinu ves na hrad Rychvald, pod nímž dáváme pozdní oběd. Na hradě je k vidění poměrně hodně zdí odhalených archeologickým průzkumem, ale některé se bohužel dost sypou.

Po odfocení pokračujeme po značce do Lysic, kde hledáme cukrárnu Slunce, která by snad měla točit Pernštejna. Když však naproti ní uzříme ceduli Dalešic, je rozhodnuto. V Emanuel Deutsch Restaurant dáváme tři až čtyči piva a bereme i nějaké do flašky s sebou. Já si ve zmíněné cukrárně naproti kupuju i jeden větrník – mají širokou nabídku 4 druhů zákusků a pivo točí jen v teplejší polovině roku.

Potmě pokračujeme po silnici do Žerůtek, psk po cestě do Býkovic, odtud po žluté značce k Žernovníku, kde si trasu opět mírně zkrazujeme po jedné místní cestě. Z Žernovníku míříme po silnici do Malé Lhoty a pak po cyklostezce podél potůčku k jihojihozápadu. Kus za vsí rozbíjíme tábor, vaříme na ohni těstoviny s čímsi, popíjíme dalešické pivo, Mariána pak hraje na kytaru... Spíme opět pod širákem, tentokrát ale v noci přichází malý deštík. Nic nestavíme, jen přes sebe přehazujeme tropiko/plachtu … naštěstí zůstává u pár kapek.

Neděle 5.3.2017

K snídani ohříváme zbytky od večeře, žereme a balíme. Pak pokračujeme po cyklostezce až k potoku Lubě a kousek po jeho toku. Následně lezeme na lehko ke zbytkům hradu Újezd u Černé Hory – v podstatě jen 2 pěkné příkopy, jinak nic. Je skoro zataženo, ale aspoň neprší.

Z části po modré a z části podle GPS přicházíme na Trmačov. Kromě valu a příkopu je tu k vidění v nepříliš dobrém stavu dochovaný střep bergfritu, drobné zbytky paláce a náznaky hradeb.

Obědváme a pak jdeme po modré k partyzánskému památníku. O kus dál v lese se napojujeme na na zelenou a po ní docházíme do Tišnova. V restauraci Sklep stíháme jedno místní pivo značky Květnice – docela dobrá jedenáctka za 30 Kč. Následně Mariánu zanechávám v hospodě a mířím vlakem v 15:50 domů...

Zpět na hlavní stránku cancáku. Sepsál 5.3.2017 Jóžin