Díky různým chorobám a dětským akcím jsme nějak ještě letos nezvládli vyrazit s dětma na čundr. Mariána se tváří, že s ní v září nic nebude, Klokanovi se zase rozpadá noha ... a Alešek se bůh-ví-proč přidat nechce, takže jedeme sami. Ale všichni i se Sváťou. Taky proto je celková trasa jen asi 27 km.
Pátek 7.9.2018
Když dorazím z práce domů, rychle se převlékám, nutím k témuž děti a vyrážíme zpět na nádraží. Jedeme jen pár kilometrů do Českého Brodu, kde jsme asi v 18:00. Procházíme po značce skrz město kolem několika dětských hřišť a bývalého pivovaru, ale nezastavujeme, do lesa je to kus. Je zataženo a občas spadne pár kapek.
První vesnička za Brodem si říká Zahrady a vyznačuje se množství chutných švestek podél silnice. Z ní stoupáme ke tvrzi v Tuchorazi – je zavřená, ale zjevně se tu konají prohlídky – zřejmě když je zrovna majitel doma. Z Tuchorazi směřujeme podél Šembery k jihozápadu a po cca 1,5 km za pokročilého soumraku nacházíme použitelné místo na spaní kousek od cesty. Dáváme si studenou večeři, já stavím stan a ukládám děti ... a pak pro sebe ještě tropiko. V noci trochu prší...
Sobota 8.9.2018
Od brzkého rána dělají děti ve stanu bordel, hlavně Sváťa. Nějakou dobu se je snažím zklidňovat, protože čekám až se oteplí. Mám letitý tenký spacák (Pinguin Tramp) a pod tropikem mi bylo k ránu docela zima – minimální teplota měla být asi 13° C. Kolem deváté nakonec vstáváme, balíme a o hladu vyrážíme po červené dál doufaje, že narazíme na nějaké místo s ohništěm – přímo u značky si v téhle celkem obydlené oblasti ohniště zakládat netroufám. Po pár stech metrech skutečně potkáváme turistický přístřešek s ohništěm. Vařím k snídani krupičnou kaši, dokonce to zvládám i bez připálení. Sotva dojíme, začnou kolem nás jezdit zuřiví cyklouši, mají tu nějaký závod.
Kus za rozcetím Na Šembeře značku ztrácíme, ale směr máme dobrý, snad si ani nezacházíme. U myslivny Truba se napojujeme zpět na značku a kus před Kostelcem zastavujeme u dalších švestek, Sváťa si stěžuje na nožičky. Jíme švestky a přitom děti prohlížím, jestli nemají klíšťata. Naštěstí nic nenacházím. V Kostelci na chvíli zastavujeme na náměstí, mají tu dětské hřiště. Ale pak už míříme do pivovaru.
Už z dálky slyšíme hudbu a když projdeme průjezdem, na nádvoří je fůra lidí. Ale hustota je menší než v Podkováni, je tu o trochu víc místa. Obědváme a já ochutnávám místní piva, byť všechna pocházejí ze zdejšího minipivovárku (a jiných spřátelených), velký pivovar stále nejede. Jdeme si prohlédnout i výstavu stabilních motorů a připojené stroje stejně jako pec na pálení vápna a káď ve které ho hasí, aby ho pak skladovali v jámě pro potřeby místních zedníků.
V 16:00 jdeme na exkurzi, chtějí pouhých 70 Kč za dospělého, děti jsou zdarma. Provází nás člověk, který tu 30 let pracoval a ze spilky se vypracoval až na ředitele. Začínáme býv. sladovnou, kterou se zřejmě obnovovat nechystají (ač běžela až do roku 1994), pak jdeme omrknout půdní prostory býv. žentouru na šrotování (nejen) sladu, dnes přestavěného na jakési kulturní centrum. A pak už míříme na varnu – je dvounádobobá, s přímým otopem. Topilo se tu uhlím, ale v rámci rekonstrukce ji přestavěli na dřevo. Po cestě na spilku vidíme štoky, na nichž se chladilo pivo z varny a pak sprchový chladič původem z Nové Paky. Místní modernější deskový už se asi nedochoval. Následuje částečně zrekonstruovaná spilka a po ní ležácké sklepy, kde mají nainstalované jen 3 nerezové tanky, které používá minipivovar. Ty původní po uzavření pivovaru rozprodali. Ale jsou tu k vidění historické velké dřevěné sudy, které sloužily v jiných pivovarech jako ležácké tanky a dokonce i vysoké stojaté dřevěné kádě, jež tvořily (opět jinde, místní se nedochovaly), spilku. Stáčecí linky se rovněž nedochovaly, pivovar přestal stáčet pivo někdy kolem roku 1975. Od té doby vařil pilo pro velkopopovický pivovar a vozil ho tamtéž ke stáčení. V roce 1987 pak odstavili i varnu a začali z Popovic dovážet mladinu, která tu kvasila na spilce a ve sklepích do roku 1992. Od té doby leží pivovar ladem. Btw, v zimě 1965-66 naposledy ledovali. Pak se zavedlo strojní chlazení.
Ochutnáváme ještě pivní dort (prý upečený z Černé Svině), nějaké pivo a limonádu ... a pak vyrážíme. Vracíme se do centra a odtud po červené přes Svatbín do lesa, kde se na prvním rozumném místě utáboříme. Vaříme čočku na ohni rozdělaném na cestě, dětem stavím stan, já spím pod širákem a tentokrát je mi teplo, protože jsem na sebe natáhnul téměř všechno oblečení, co s sebou mám.
Neděle 9.9.2018
Vstáváme brzo, protože od rána Sváťa zase dělá bordel. Dojídáme zbytky večeře, rozmazlený Mojmír to odmítá jíst, protože to není čerstvě uvařené. Balíme a po červené pokračujeme dál. Sváťa si v podstatě od začátku stěžuje, že ji bolí nohy, takže, koneckonců jako v podstatě celou dobu, ji musím vést za ruku. Což je s těžkým batohem krapet nepříjemné.
Kus za Dobrým Polem dáváme přestávku a opět se cpeme místníma švestka. Odtud míříme do Kouřimi. Cukrárna na náměstí je zavřená, takže pokračujeme na nádraží doufaje, že nějakou zmrzlinu ještě potkáme. Nepotkáme. Tak čekáme na nádraží. V 11:59 odjíždíme vlakem do Peček. Lokálka jede pomalu, koleje jsou v dost mizerném stavu. Uvidíme, jestli je ještě opraví nebo zruší. V Pečkách je cukrárna taky zavřená, tak aspoň na závěr nakupuji “Hořické plněné zmrzlinou” v Tescu – zjevně nesplňují požadavky na to, aby jim mohli říkat Hořické trubičky, ale aspoň že je v nich trochu zmrzliny. Nepočítaje ruskou, je to zřejmě jediný nanuk v Tescu, který obsahuje zmrzlinu...
