Třemšínský čundr 7 - 9.12.2018

Sepsal: Jóžin

Zvadlo neexistuje a ani nikdy neexistovalo.

Tak tohle je letošní první a poslední podzimní čundr. Původně jsme se chystali kolem 17.11., ale mně to kolidovalo s brigádou na Brandýse ... a taky to místy vypadalo, že stromy ještě neshodily listí (nocméně to byly lokální vyjímky. Píšu i Mariáně, ale s ní to dopadá jako obvykle – tentokrát se bojí, aby nezmokla.

Pátek 7.12.2018

S Dejvem se scházíme asi v 17:00 v Plzni na peróně. Výběr plzeňského pivovaru k návštěvě jsem nechal na Dejvovi, takže jedeme tramvají do Ravena. Mají asi 7 různých piv, z toho 2 odjinud – a ty místní jsou skutečně povedené. Burgry mají taky dobré. Po půl osmé podnik opouštíme a vracíme se na nádraží.

Courákem jedeme do díry jménem Srby. Odtud jdeme po silnici přes Sedliště směr Přešín, kousek před ním uhýbáme doprava a zaboříme to do prvního pořádného lesa vpravo. Čímž skončíme přímo pod hradem Strašná skála. Stavíme plachtu a zalézáme, popíjíme donešené víno.

Sobota 8.12.2018

Ráno vstávám něco po osmé – v noci pršelo, ale teď už je klid. Jdu si prohlédnout a zfotografovat hrad Strašná skála. Krom příkopu s valem jsou tu k vidění reliéfní relikty jedné čtverhranné stavby a to je vše. Vracím se k Dejvovi, který mezitím vstal a rozdělal oheň. Dřevo je mokré a moc nechce hořet, ale nakonec ty těstoviny k snídani uklohníme. Balíme a vyrážíme.

Jdeme nejdřív po silnici do Čížkova, tam se napojujeme na zelenou a té se držíme až na Třemšín. V Chyníně Dejv žebrá vodu, krom soli si zapomněl i flašku s vodou, tak jedeme jen na tu moji. Výstup na Třemšín je pozvolný a nenáročný. Z místního hradu zbyl hlavně příkop mezi jádrem a předhradím, nějaké další zbytky fortifikací jsou v okolí, ale není zcela jasné, co je středověkého původu a co ze staršího hradiště. O pozdějších úpravách vrcholu nemluvě. V jádře je pak k vidění val po rozesuté obvodové hradbě, místy zkomolený recentními chodníčky. A hned u vstupu je dokonce kus zdiva, patrně vnitřního líce středověké hradby. Když končím s focením, začíná kapku mrholit, až do teď bylo sucho.

Pokračujeme po žluté k severu ke zbytkům opevnění (snad hradu) Hengst. Mrholení nějak nechce ustat a chvílemi přechází v regulérní déšť. Na Hengstu je k vidění nedokončený okružní val a příkop, na jimi obkrouženém pahorku pak jasné reliéfní relikty čtverhranné obytné věže, zřejmě i se zbytky malty. Ač na severu i jihu pahorku jsou ještě níže položené plošinky, nedochovaly se na nich žádné viditelné pozůstatky zástavby.

Za soumraku se trefujeme po zaniklé cestě a z části lesem na modrou, po ní pak klesáme do Bezděkova pod Třemšínem. Cestou dáváme pozdní oběd. Držíme se stále modré, která jde už jen po silnici až do Březnice. Občas přijde drobná přeháňka, ale většinu času neprší. V Březnici logicky míříme do nějaké hospody s Heroldem, konec konců, proto jsme se sem dnes táhli, už máme v nohách přes 30 km. Jdeme do Café Restaurant-u Na statku, kde ho mají točit - nicméně hospoda je zavřená. Místní nám tvrdí, že je v zimě otevřená jen přes poledne, já později dohledám že k poslednímu říjnu ukončila provoz. Kluci nám zároveň říkají, že nedaleký Šenk Špejchar už taky nefunguje. A nabízejí 2 tipy poblíž náměstí, kde by možná Herolda mohli mít. Dejv už mele z posledního. Dáváme si nakonec čaj a Dejv kofolu v hostinci Srp, slušné pivo nemají. Stejně jako zřejmě nikde v Březnici.

Z nepohostinného městečka míříme po červené do Martinic a hned za vsí v lese rozbíjíme tábor. Stavíme plachtu a na ohni vaříme večeři, dopíjíme zbytky domácího vína. Spát jdeme chvilku po půlnoci.

Neděle 9.12.2018

V noci prší a fouká, nic moc i pod plachtou. Vstávám něco po osmé a rozdělávám oheň. Než se mi to rozhoří, vstává i Dejv a společně pak vaříme čočku k snídani.

Míříme na Křikavu a to po silnici přes Drahenice do Hostišovic a až zde se napojujeme na žlutou – je to kratší než kombinace červená / žlutá. Počasí je takové aprílové – chvíli prší, chvíli ne, občas i slunce vykoukne. Zbytky hradu Křikava jsou docela hezké, zvlášť zemnice v jednom rohu je zajímavá tím, že není k hradbě přiložena, hypotéza o dvou stavebních fázích zní reálně. A rozdílnost použitého kamene mezi SZ a JV stranou JZ hradby je také zajímavá. O hrad se ale bohužel nikdo nestará, takže se smutně rozpadá.

Když dofotím, máme ještě asi 1:20 do odjezdu nadcházejícího vlaku z Bělčic, má to být 6 km, takže bychom to měli stíhat. Jdeme po zelené, což je asi chyba, protože je zřejmě o kousek delší než kombinace žlutá + silnice a Dejv je docela pomalý. Poslední úsek bereme nakonec po kolejích – přes vesnici bychom to nestihli a cesta vpravo asi neexistuje. Takže to dáváme. Byť si Dejv trochu popoběhnul.

Regionova nás doveze do Březnice, tam přestupujeme na dvouvozový rychlík směr Praha, ve kterém hrajeme vrhcáby. Dejv se ve Zdicích odpojuje. Mně pak za Berounem připadá okolí tratě neznámé – následně zjišťuji, že jedeme horem přes Rudnou. Máme dieselovou lokomotivu, dává to smysl – je to kratší a trať kolem Berounky je přetížená.

Zpět na hlavní stránku cancáku. Sepsáno 10.12.2018