Ze Sušice na Prácheň 23. - 25.3.2018
Sepsal: Jóžin
Zvadlo neexistuje a ani nikdy neexistovalo.
Původně jsme se na čundr chystali o týden dříve, a dokonce i s Mariánou, ale kvůli slibovaným mrazům kolem -10°C jsme to nakonec odložili. Tím nám ale vypadla Mariána, protože Osmý Div ji nepustí dva víkendy po sobě (a další víkend jsou Velikonoce, kdy jako každý rok jede ztratit a hledat psa na Bloudění).
Pátek 23.3.2018
Po čtvrté vyjíždím z Práglu vlakem do Plzně, zde dobírám Dejva a společně jedeme do Sušice. Tam míříme samozřejmě do pivovaru. Hrajeme vrhcáby a popíjíme pivo, bohužel dosti proměnlivé kvality. Po třech kouscích odcházíme po červené proti proudu Otavy. Kus za městem, tedy před Červenými Dvorci, stavíme plachtu a ukládáme se.
Sobota 24.3.2018
Ráno se sbalíme a nalačno pokračujeme do Červených Dvorců a odtud po silnici směr Petrovice. Kus za Františkovou Vsí odbočujeme doleva a v lesíku na cestě vaříme snídani. V průběhu toho kolem nás prochází skupinka dosti překvapených turistů.
Dále míříme na kraj Petrovic a pak k jihu na Hrad pod Hrnčířem. Jsou tu dva příkopy, mezi nimi zřejmě předhradí s terénními relikty budov, na jádře samotném jsou sice také nějaké jámy, ale těžko říci, jakého jsou stáří a původu.
Další zastávkou jsou samotné Petrovice, kde býval hrad v okolí dnešního kostela - ten má být přestavěnou hradní kaplí a věží. Nepočítaje je (obojí zavřené, samozřejmě), je tu k vidění jeden základ hradby a jeden výstupek dnešní ohradní zdi, který je snad středověkého původu. A tím končíme. Vše ostatní zvládli vesničané zničit, včetně oné okrouhlé stavby (věže?} kterou vykopali při stavbě vodojemu.
Z Petrovic jdeme zpět do Sušice po modré, úbočím Svatoboru, po cestě dáváme oběd. V Sušici míříme – překvapivě – do pivovaru. Opět hrajeme vrhcáby a stejně jako včera, Dejv ani jednou nevyhraje. Aspoň bude mít štěstí v lásce - snažím se mu dohodit místní číšnici, ale Dejv předstírá(?), že nemá zájem. Po dvou pivech odcházíme, chceme dojít až někam za Budětice.
Podél řeky pokračujeme až téměř k nádraží, pak po silnici přes Dobršín až do sedla Pod Čepičnou, zde se napopjujeme na modrou a míříme lesem do Budětic. V Buděticích má být hospoda s Dudákem. Logicky míříme ke kostelu a - dle očekávání - je vedle něj, a dokonce otevřená. Výčep je zcela zaplněn domorodci, ale otevírají nám sál. Kromě 10° Dudáka mají ještě světlou 12° Klostermanna a nějakého Platana. Vše za lidové ceny, za desítku chtějí 20 Kč, za preclík 5... Že hrajeme vrhcáby a jak to Dejvovi jde, asi ani nemusím zmiňovat. Při druhém pivu si k nám přisedává jeden domorodec a druží se, dokonce nám nabízí, že můžeme přespat pod střechou hasičárny ... my jdeme radši do lesa. Na odchodnou si s ním ještě musíme dát panáka...
Z vesnice míříme po silnici k severu a na prvním použitelném místě, tj. na kraji kopečku jménem Pahorek, stavíme plachtu, rozděláváme oheň a vaříme večeři, následně jěště svařák.
Neděle 25.3.2018
Ráno se nám úplně nechce vylézat, poblíž přijede nějaký domorodec s traktůrkem, zřejmě pro dřevo a instruuje nás, abychom si uklidili ten bordel, co jsme nechali u ohniště. Když mu to odsouhlasíme, zase odjede. K snídani vaříme čočku, kterou jsme den předem namočili a ona přes noc krapet zmrzla.
Míříme logicky nejprve na místní hrad – Budětice či Džbán, jak chcete. K vidění je tu příkop, zbytek bergfritu v dosti špatné kondici a zbytky přilehlé budovy, zřejmě paláce. Na něj navazuje ještě jakási snížená plošinka, zde už ovšem zbytky zástavby nejsou, možná byla dřevěná. Po odfocení pokračujeme nejprve k severovýchodu směr kopeček Vrch, pak přes pole a podél nějakého potůčku až na cestu, která nás dovede do Bojanovic. Z nich kousek po silnici a pak po cestě/stezce podél Otavy do Malých Hydčic a pak po lávce do Velkých.
Z Velkých Hydčic na Prácheň už vede zelená značka. Na hradě zjevně v posledních letech proběhly nějaké drobné opravy – flankovacích věžic a hradby, tak doufejme, že budou pokračovat. Po odfocení slézáme dolů do Horažďovic a v 16:36 odjíždíme vlakem domů.
Zpět na hlavní stránku cancáku.
Sepsáno 26.3.2018