Letos jsme vzhledem k podřezávání domu a rekonstrukci podlah nějak nezvladli vyrazit na čundr s dětma dřív … tohle je vlastně jediný možný termín. Uvažoval jsem o výpravě do SOOSu a na Chebský hrad, ale Klokan chtěl zůstat doma a štukovat, tak jedu sám s dětma jako loni na Černokostelecké vykulení.
Pátek 6.9.2019
Vyjíždíme z Peček už 16:40, proto jsem taky dneska pracoval z domova. Před pátou jsme v Českém Brodě. Míříme do podniku jménem Šenk, kde by měli točit Českobrodské pivo - z letos obnoveného pivovaru. Zpočátku to vypadá nadějně, ale obsluha při pokusu ho narazit přijde se zprávou, že není v pořádku a budou reklamovat sud. Dát si Gambrhnus nebo Prazdroj odmítám, takže vyrážíme dál. Jen Mojmír do sebe nalil půl litru Birella.
Míříme klasicky po značce do Tuchorazi, švestek je u silnice letos dost málo. Od tuchorazské tvrze to ale bereme po modré na silnici a po ní (protože je to kratší) kolem obrovského sadu do Přehvozdí. V Přehvozdí mají kupodivu hospodu, my však nezastavujeme, už se šeří. Bereme to po žluté značce k východu, ale jen k plotu obory,v oboře se mi spát nechce, Létající špagetové monstrum ví, jací myslivci a jiná verbež by nás tam otravovali.
Uhýbáme tedy po cestě k jihu, z počátku podél obory. Místy cesta připomíná spíš bažinu. Přicházíme ke dvojici na mapě neexistujících mělkých rybníků, u jednoho z nich je i ohniště. V okolí hledám místo na spaní, ale za moc to nestojí, nakonec táboříme poblíž ohniště, na břehu rybníka. Večeříme doma uvařenou čočku, oheň už neděláme, je docela pozdě. Pro děti stavíme stan, já spím pod tropikem. Ještě před půlnocí přichází déšť - konec konců dnešní předpověď nebyla moc optimistická. A to ještě včera se tvářili, že by pršet mělo až v neděli.
Sobota 7.9.2019
Ráno čekáme, až přestane pršet. Pak dojídáme zbytek čočky a na ohni vařím ještě krupicovou kaši. V průběhu balení začíná pršet. Mojmír balí stan tak dobře, že opět zvládá ztratit jeden kolík. A už ho nenajdeme.
V dešti pokračujeme po cestě někam k jihojihovýchodu, čímž se dostáváme na silnici vedoucí k zbytkům jedné za základen protiletadlové obrany Prahy. Je tu zákaz vstupu a vyhrožují kamerovým systémem, ale jinudy to v podstatě nejde, tak jdeme. Jinak cesty na mapě tu dost neodpovídají, asi je to záměr. Takže jdeme nakonec kus lesem, pak okrajem kukuřičného pole, ale naštěstí po chvíli narážíme na cestu. Lesem teda dokřižujeme na žlutou značku a po ní už míříme do Kostelce nad Černými lesy. Kousek před ním přestává pršet. Po cestě objevujeme jednu lísku s celkem zralými ořechy, tak se jimi cpeme a nějaké bereme i s sebou.
V Kostelci dáváme na náměstí z vlastních zásob oběd. Hřiště tentokrát vynecháváme, je silně mokré. Do pivovaru dorážíme asi ve 13 h. Kapely ještě nehrajou a lidí tu moc není. Ale pivo točí, klasicky v bývalém žentouru, asi z 20 kohoutů. A mají i to českobrodské, dvanáctka je fakt dobrá a pěkně hořká. Obdivujeme stroj na mlácení obilí a hlavně na lisování slámy, koukáme na bednáře měnící obruče na transportních dřevěných soudcích, ač nechápeme, proč to dělají. A ze sklepa vyvalují i jeden velký sud, ale asi jenom aby nám ho ukázali. Někdy v mezičase začnou hrát, vystřídají se celkově minimálně 3 kapely a jeden Hůlka, nehrají až tak zle.
V 16:30 jdeme na prohlídku, namluvili mi, že proti loňsku uvidíme nové věci. No, v podstatě jediná nová věc je, že nás nechají nakouknout do jediného aktuálně používaného ležáckého sklepa, kde mají 3 velké tanky pro následnou potřebu velkého pivovaru a fůru malých, které už teď používá minipivovar. A tentokrát nám neukazují sprchový chladič. Vařit prý začnou příští rok - totéž říkali i loni. Zajímavé je, že jedna spilečná nádoba má větší objem (230 hl) než varna (160 hl) – původně to tak dělali kvůli řezání várek piva, když se vařilo non-stop. A prý už zapojili štoky, tj. snad mají vyřešené vedení piva z varny. Laickým pohledem z venčí, pokrok za rok nic moc.
Když vylezeme ven, na pódiu hraje teatrální metalová skupina Authentic, která má na pódiu lebky a kostlivce a vystoupení prokládá aranžovaným stínáním hlavy zpěvačce jiné kapely. Ale hrají celkem poslouchatelně. Kapku mrholí a je celkem zima, ostatně jako celý den. Před setměním odcházíme - jdeme opět po značce do vsi Svatbín, tam ale uhýbáme po silnici nejprve k jihu a pak k východu, kde silnici opuštíme a pokračujeme po cestě do lesa. Kousek vedle cesty se ukládáme. Je už docela tma a čelovka se téměř vybila, tak na to moc nevidíme. Na cestě dělám oheň a vařím těstoviny s Cikánským gulášem, Mojmír to nechce žrát, zřejmě vzpomíná na svého snědého spolužáka Lukáše. Stavíme stan a tropiko, resp. z valné většiny to dělám sám až po uložení dětí.
Neděle 8.9.2019
Ráno naštěstí neprší. Děti byly asi unavené, tak se budí až před devátou. Jídlo tedy už neohřívám, dojídáme studené těstoviny z večera, ale stejně ještě zbydou, studené nejedou moc ani Svátě s Dobruší. V průběhu jídla nás ruší dvě dvojice lidí, je to tu jak na Václaváku...
Pokračujeme po cestě, která se na kraji Brníku napojuje na silnici. Po ní jdeme přes Králku, Bulánku a Molitorov do Kouřimi. O něco delší modrou značku z Bulánky na Kouřim ignorujeme, chci stíhat vlak v poledne směr Pečky. Při klesání z Bulánky k Molitorovu potkáváme u silnice jednu Boscovu lahvici a proti té naší, má dokonce hrušky! Ale mohly by být zralejší. Sváťa letos nekvílí, byť se chce pořád vést za ruku. Zato Mojmír se hrozně táhne a našlapuje fakt nakřivo, asi potřebuje opravdu vložky do bot.
Času máme málo, takže zmrzlinu ani pivo na náměstí v Kouřimi nehledáme a jdeme rovnou na nádraží. Dorážíme asi 7 minut před odjezdem vlaku, ve kterém se následně snažím naučit Mojmíra s Dobruší mariáš. Sváťa se snaží spát, ale moc jí to nejde. V Pečkách ještě míříme na benzínku na točenou zmrzlinu a pak už domů...
