Čundr Českým lesem 6. - 8.12.2019
Sepsal: Jóžin
Zvadlo neexistuje a ani nikdy neexistovalo.
Letos se nám kvůli různým akcím nepodařilo dohodnout na dřívějším termínu, takže vyjíždíme až teď. Samozřejmě s Dejvem, Mariána je mrtvá.
Pátek 6.12.2019
Slabě před čtvrtou nasedám do expresu do Mnichova, v Plzni se připojuje Dejv (s dvoulitrovkou piva značky Holá Řiť) a kolem šesté vystupujeme v Domažlicích. Přesedáme na lokálku, která nás popoveze pár kilometrů do Postřekova. Z nádraží míříme pochopitelně do hospody. Ač má Postřekov jen slabě přes tisíc obyvatel, mají tu 3 hospody. Ta u nádraží točí Krušovice, uprosřed vsi je Špillarka, kde by snad měli kromě Gambrhnusu točit i Chodovar či Kout, ale z jejich webu to není tak jisté, takže jdeme do té poslední – U Hadamů. Ta je pěkná zvenku i uvnitř, ale Chodovar (a Gambrhnus) točí jen uvnitř. A je v ní teploučko, protože tu mají hezky roztopená kamna na dřevo. Časem se od místních dozvídáme, že ve Špillarce mají i saunu ... ale už je pozdě.
Protože už máme nějaký základ, dáváme jen 3 pivka a utopence a vyrážíme ven do mrazu. Bereme to po zelené značce směr Valtířov a pak po silnici až do Vranovského sedla. Kousek za ním stavíme u cesty plachtu. Je pár stupňů pod nulou, kolem tak centimetr sněhu a nebe je docela čisté.
Sobota 7.12.2019
Přes noc se oteplilo a začal padat jakýsi déšť se sněhem. Navíc dost foukalo, takže mi promokl spodek spacáku a mám kapku mokré nohy. A venku je hnusná mlha. Budím se budíkem slabě po osmé, protože v Pečkách by k nám možná mohl dorazit zedník ... a on skutečně doráží, takže s ním po telefonu řeším nějaké detaily ohledně zateplování jedné stěny na půdě. A pak čekám ve spacáku, jestli nepřestane pršet nebo nezmizí mlha – je to na hovno jak na focení, tak na vaření.
Nakonec asi v 10:45 vstáváme - připadá mi, že už neprší, ale není tu úplně pravda. Dřevo je totálně prochcané a do toho dost fouká, sfoukne to i hořící březovou kůru. Po pár neúspěšných pokusech jdeme nakonec vyrábět i třísky, s těmi to už na druhý pokus zvládám rozdělat. Tohle jsme dělali poslednětak před 20 lety... Vaříme těstoviny s gulášem, po stezce prochází několik lidí – na to, jak je hnusně, je tu slušný provoz. Nechávám Dejva u ohně a jdu fotit hrad – u ohně to vypadá, že mlha trochu prořídla, ale nahoře je to zlé, honí se přes nás mraky.
Na Starém Herštejně je navzdory sněhu kolem banda Ukrajinců, která zřejmě montuje lešení kolem bergfritu. Ale dole u cesty mají čerstvě složenou hromádku písku, jsem z toho zmatený. Kromě bergfritu jsou v jádře k vidění jen asi 3 malé útržky zdí, to, co odhalil archeologický průzkum, zase pěkně zahrabali. Níže v předhradí je zbytků zdí více a situace je docela nepřehledná, nicméně je tu hezky archeologickým průzkumem odkrytá bývalá brána, snad ji zakonzervují.
Vracím se k Dejvovi, balíme plachtu a věci a za stálého drobného deště vyrážíme. Můj kabát vzor 60 už je durch, drží to jen vložka, takže jdu do ponča. Míříme po červené na Liščí domky, zde se napojujeme na žlutou a po ní jdeme až do Bělé nad Radbuzou, ke konci cesty již potmě. Většinu doby prší, ale kousek před Bělou to dává pokoj.
Hospody v Bělé jsou zaprodané ďáblu, končíme v restauraci Radbuza, protože ta aspoň vaří. Ale slušné pivo nemá. Dáváme si něco teplého k snědku, dnes už vařit nebudeme, v takhle mizerných podmínkách a ještě potmě oheň rozdělávat nebudu. Po jídle vyrážíme po silnici přes Pavlíkov do Třemešné, kde je kreslená další hospoda – restaurace U Horáčků. A kupodivu tam je, navíc otevřená. Uvnitř se sice kouří, ale točí jedenáctku Chodovar za neskutečných 21 Kč, navíc je v ní fascinující panoptikum místních, jejichž vzájemná interakce u jediného dlouhého stolu by stála za natočení filmu... včetně silně sprostého a docela agresivního chlapíka, co říká, že je odpasu dolu mrtvej a proto se pokouší opakovaně osahávat kozy jedné asi padesátileté krasavici. Zůstáváme v hospodě až do konce, tedy asi do půlnoci, jeden místní děda, co jel v létě vlakem Transsibiřskou magistrálu do nás navíc leje panáky ... a několik nabídek na přespání v hospodě odmítáme. Hospodský má za sebou sice pár infarktů a mrtvic, ale stará se o nás poctivě.
Z hospody pokračujeme po silnici na sever přes Rájov a kdesi pod vrchem Šibeník, odbočujeme po cestě doleva, kde se v lese ukládáme. Stavíme opět plachtu, tentokrát by to ale šlo možná i bez ní.
Neděle 8.12.2019
Ráno vstávám opět asi v 8 hodin, kvůli zedníkovi. Nicméně, ten tentokrát nic nepotřebuje. Neprší, takže rovnou vylézáme a opět složitě rozděláváme oheň, situace je nicméně lepší než včera, zvládáme to bez třísek.
Po snídaňové čočce balíme a po silnici docházíme do Přimdy. Míříme samozřejmě rovnou na hrad. Na hradě nás vítá zavřená pokladna, přes léto zde pořádají prohlídky s průvodcem, byť jediný zamknutý prostor je interiér donjonu, dokonce i jeho přístavek s nejstarší výsernicí v Čechách je volně přístupný. Kromě donjonu a přístavku jsou zde jen menší fragmenty zdiva, většinou lze jen hádat, kam která zeď vedla, či jaký byl její účel. Na jižní straně hradu jsou zajímavé zbytky 2 opěrných pilířů, jen není úplně jasné, co že vlastně podpíraly. Prý věž, ale nic po ní nezbylo... Dejva posílám dolů do hospody, aby nezmrznul, zatímco já fotím. Kurva fouká...
Vyzvedávám Dejva v hospodě a po silnici vyrážíme směr Malé Dvorce. Čili kus zpátky, odkud jsme přišli a pak doleva. Dejvovi se moc nelíbí moje myšlenka jít dál na Nový hrad u Stráže přes pole, takže se dočasně rozcházíme. Dejv to obchází po cyklostezce, já jdu dle plánu. A pole není ani zorané, takže super. Nový hrad u Stráže jako hrad nevypadá. Za nízkým vnějším valem, následuje celkem hluboký příkop, prý původně vodní, za ním vysoký val, který spadá na druhé straně přímo do vnitřní plochy objektu, tj. vlastně tvoří obvodové opevnění. Tedy žádná hradba, možná dřevěná palisáda na valu. Tohle bych měl tendenci považovat za hradiště. Na třech místech jsou tu i odkryté sondy archeologů, ale mé amatérské oko v nich nevidí nic zajímavého, jen hlínu.
Azimutem a následně po cestě dle mapy.cz mířím do Stráže, kde se mám v hospodě setkat s Dejvem. Docházím k hospůdce U Blandulky, která ale nefunguje a později se dozvídám, že z ní Vietnamci udělali ubytovnu. Volám Dejvovi, ten šel mrznout na nádraží. Já ještě pokračuji ke Kavárně U potoka ... která beze stopy zmizela. Ptám se domorodce a jediná fungující hospoda je jakýsi podivný klub u nádraží, který otevře snad v 18:00. Plazím se tedy rovněž na nádraží. V 15:43 odjíždíme vyhlídkovou trasou do Plzně - přes Tachov a Planou u Mariánských Lázní. Na spojce z Boru do Svojšína od tohoto jízdního řádu zastavili osobní dopravu, takže domů dojedu o hodinu později a ještě si připlatím. A to se vyplatí! Cestou do Plzně hrajem vrhcáby, v Plzni mne pak opouští Dejv, takže dál už jedu sám...
Zpět na hlavní stránku cancáku.
Sepsáno 9.12.2019