Ze Štědré na Funkštejn 22. - 24.3.2019
Sepsal: Jóžin
Zvadlo neexistuje a ani nikdy neexistovalo.
Před pár dny jsem se s Klokanem vrátil z Brazílie, jaro už je v plném proudu, a tak zkouším domluvit nějaký čundr. Mariána je zabitá, jako téměř vždy, ale Dejv je OK, takže jedeme.
Pátek 22.3.2019
Jedu rychlíkem z Prahy do Rakovníka, tam přesedám na lokálku do Žlutic. Dejv má přistoupit v Blatně u Jesenice, kam ho má z Plzně dovézt náhradní autobus, mají nějakou výluku. Do Blatna přijíždíme trochu se zpožděním, Dejv nikde ... už si říkám, že to nestihne, ale vlak čeká a Dejv dobíhá. Vystupujeme na konečné ve Žluticích – kdyby vlak jel dál, popojeli bychom až do Štědré, takto musíme na bus. Čekáme na něj asi 20 minut a pak prázdným autobusem (jen my a řidič) popojíždíme až do cíle, kde vystupujeme u železniční zastávky.
Míříme do přilehlé hospody u Konráda, kde jsme si před lety pochutnávali na Chodovaru a “hovně na klacku“. A hospoda ještě funguje – resp. už to není hospoda, cedule je pryč, zůstal jen poutač Chodovaru, dveře jsou bez kliky a uvnitř se kouří. Takže klubovna. Ale vypadáme dostatečně neškodně, proto nás dovnitř pouští. Štamgasti jsou dost nalomení už kolem 20:30, Chodovar mají výborný, “hovno na klacku“ už v nabídce není. Hrajeme vrhcáby a pak dlouze hledáme jednu figurku, nakonec úspěšně. Po 23:00 odcházíme, přes vesnici po značce na Štědrý hrádek. Cestu zpříjemňuje rozvodněný potok. Upravené prostory na spaní v jednom z hradních sklepů jsou již v troskách, navíc se v té větší místnosti před průchodem do menší vyvalil kus klenby – bojím se, že destrukce bude rychle pokračovat. Spíme každopádně raději venku, pršet nemá, nic nestavíme.
Sobota 23.3.2019
Vstáváme až něco před desátou. Já jdu fotit hrad, Dejv vaří snídani. Kromě sklepů paláce a drobných zbytků zdiva nad nimi je tu k vidění jedna zeď, jedna otesaná skála, jedna cisterna a jeden příkop. A nějaké terénní relikty. Předsunuté opevnění je hodně nevýrazné a s hradem bych ho osobně ani nespojoval. Balíme a jdeme zpět do vesnice, po cestě potkáváme bandu čundráků.
Ve Štědré se snažím udělat pár fotek místních příkopů, co zbyly z hradu (či tvrze). Mají je rozparcelované na zahrádky, bohužel dovnitř se nedostanu, nikdo tam není. Ale aspoň dělám pár fotek z jednoho žebříku těsně u hradu. Pak asi čtvrt hodiny čekáme, než otevře místní hospoda Ve dvoře. Točí Bakaláře, nefiltrovaná dvanáctka je velmi příjemná, polotmavé ovšem chutná, jako kdyby ho smíchali s nějakou chemikálií, tak ho vracím. Ale zelňačku mají dobrou.
Pak vyrážíme k severu po cyklotrase přes Mostec k žlutické přehradě a na kraj Žlutic, kde se napojujeme na zelenou. Za Věrušicemi pak odbočujeme mimo značku po cestě na Ratiboř a odtud míříme po červené směr Bochov. Tu po cestě dvakrát ztrácíme, moc dobře značená není. Zajímavý je průchod Údrčí, domorodci se chovají celkem jako cikáni, jen jsou povětšinou bílí. U Bochova já odbočuji na Hartenštejn ve snaze udělat ještě pár fotek, než zaleze slunce, Dejv jde do Bochova dobrat vodu. Hartenštejn je v podstatě kompletně opravený. Jen z jedné z věží se jim vysypal kus vnějšího líce, ale to asi taky rychle opraví. Ale chtělo by to ty zbylé dvě nerozhlednové věže zastřešit či odvodnit, ta prosakující voda sklepům určitě dobře nedělá.
Už v podstatě za tmy hrad opouštíme a míříme kousek k jihojihozápadu, kde poblíž opevnění označovaného jako Bochov 2 rozbíjíme tábor a vaříme večeři, následně i svařák.
Neděle 24.3.2019
V noci zjevně pršelo, ale do rána to dalo pokoj. Dejvův budík nás z těžko pochopitelných důvodů budí v 5:50. Vstáváme asi v 7:30, já jdu fotit místní opevnění (možná hrad), Dejv rozdělává oheň a vaří snídani. Je zataženo a chladno, proti včerejšímu slunci a teplotám přes 15° je to docela rozdíl.
Kolem Železitého pramene, který Dejv hodnotí, že je to jako kdyby lízal traktor (asi má nečekané zkušenosti) přicházíme do Bochova. Zanechav Dejva pod kopcem, škrábu se na místo místního hradu Hungerberg. Zbytky příkopů, valů i plochy hradu jsou těžce zdevastované pozdějšími terénními úpravami, nic jiného tam k vidění není.
Z Bochova to bereme po silnici k západu, ale na kraji lesa odbočujeme po cestě k severozápadu, čímž se zanedlouho ocitáme na červené značce kousek před Dlouhou Lomnicí. Značky se pak držíme přes Pilu až do Kolové, tam odbočujeme po silnici na Háje. Dejv se cítí unaven, tak Funkštejn vynechává a míří dolů na vlak do Březové. Já procházím kolem místní hospody, která točí Chodovar, ale otevřená je jen Pá – Ne od 17 h a mířím na zmíněný Funkštejn. K vidění je tu jeden příkop, nějaké terénní nerovnosti, které je ale těžké interpretovat, a pod hradním pahorkem cosi jako val s příkopem, který vede odnikud nikam a zřejmě tedy k hradu nepatří.
Z Funkštejna to beru azimutem k severu, dolů na silnici do Březové. Zjistiv že spojení vlakem přes Mariánské Lázně vůbec nenavazuje, zkoumám plně obsazené busy z Varů a nakonec se rozhodnu jet okružním rychlíkem přes Ústí nad Labem, v 15:15 z horního nádraží ve Varech. Mám to ale asi 7 km a mám na to hodinu a pár minut. Jdu tedy co to dá, místy zkouším za chůze stopovat, ale ignorují mne, tak na to kašlu, abych se nezdržoval. Kdesi u pramene Štěpánka vidím někoho stát na zastávce MHD – vzhledem k tomu, že to mám časově extrémně napnuté, jdu to omrknout - asi za 4 minuty má jet nějaký bus, tak na něj čekám. Svezu se zhruba jen 1,1 km za 20 Kč, ale ušetřím pár minut, takže si stíhám natočit místní minerálku z Mlýnského pramene (prý 56°C) a pak už mířím přímo na nádraží. Dorážím tam možná 4 minuty předem, tak si stíhám ještě koupit přes mobil předraženou jízdenku ... ale je to vyhlídková trasa, co bych nechtěl.
Zpět na hlavní stránku cancáku.
Sepsáno 25.3.2019