Dětská víkendová Sázava 11. - 13.9.2020

Zvadlo neexistuje a ani nikdy neexistovalo.

Letos jsme letní vodu zrušili kvůli tomu, že Škrdlata byla nemocná (bacil zřejmě rozšíříl Mojmír, ale to je jedno). Chtěl jsem tedy místo toho vyrazit aspoň jeden víkend v září, když už děti na dýl nemůžou. Snažil jsem se domluvit se Škrdlaty, resp. ségrou a Toníkem a ještě Mariánou, ale nic z toho nevyšlo. Ze ségry se stává učitelka, čili volný čas tráví přípravou učebních plánů, Mariána je neschopná jako obvykle a Toník si chytil zase nějaký bacil, takže ikdyž jsme akci o víkend posunuli, furt je k ničemu. Tak jedeme nakonec sami, čili já a 3 děti - to znamená všichni na Skylle, na lehko a stahovat auto.

Pátek 11.9.2020

Klokan odjel do Kolešovic, takže i věci pro děti balím já, ty k tomu navíc moc nespolupracují - klasika. Ale naložit Skyllu na auto s Mojmírem a Dobruší zvládáme. Ovšem vyjíždíme až 19:30.

Jedeme na spodní tábořiště Horka - nad Zručí nad Sázavou. Přijíždíme logicky až potmě. Pršet nemá, tak spíme pod širákem. V přilehlé hospodě U Vodáka točí výbornou kácovskou desítku, tak si 2 dávám ... ale piju to na tábořišti, zatímco ukládám děti.

Sobota 12.9.2020

K ránu padá silná rosa. Sám se 3 dětma a 1 lodí zvládám zaujmout dvě dvojice postarších vodáků, které zajímá, jak se do lodě vejdeme. Svážejí auto do Kácova, tak se k nim přidávám - původně jsem se chystal vracet vlakem. Natěžko v této sestavě jet nemůžeme, nebylo by kam dát bagáž.

Na vodu vyjíždíme v úžasných 10:45, je krásně teplo a slunečno. Jez nad tábořištěm (ř. km 108,6) má vp retartérku a v ní zaseknutý kus kmenu. Přes těleso je nesjízdný - tak začínáme až pod ním. Pádlujeme ke Zruči - na háčku samozřejmě Mojmír, holky ve střední díře sedí na minibarelech. Kupodivu ve Zruči neinzeruje žádná hospoda, tak je všechny přejíždíme. Na zručském vodočtu je 85 cm, řeka je v pohodě sjízdná. Byť o 10 čísel víc by nevadilo. Kemp Rákosí vůbec není u řeky a navíc točí jen Svijany, tak jedeme dál. Chabeřický mlýn (ř. km 101,2) hobluju přes těleso v singlu, místní hospoda má jen "plzeňské" patoky, tak zase pokračujeme...

Po 8,4 km jsme u Posadovského mlýna (ř. km 92,8). Šlajsna je uprostřed a než dojdeme tam, odkud je do ní zespoda vidět, jsme u kiosku Omaha, který nás vítá nápisem "Zavřeno". Ale cedule pod kioskem praví "Samoobsluha" - mají naražený sud s kácovskou jedenáctkou a druhý s malinovkou, kelímky a vedle toho volně přístupnou kasičku, pohoda. Občerstvujeme se a obědváme a pak se Sváťou na háčku sjíždím šlajsnu - zbylým dvěma dětem se do toho nechce, bojí se vody. Pravda, na Sváťu to kapku cákne a po zbytek akce už taky jezy jezdit nechce.

Cestou ke kácovskému jezu (ř. km 88,8) dělá háčka Dobruška. Stavíme u něj a chceme se jít občerstvit do pivovaru - zahrádka je ale zavřená a uvnitř je beznadějně plno. Téměř suchý jez tedy přetahuju vlevo a pod ním vpravo na tábořišti končíme - máme tu auto. Ale dojeli bychom i dál - jak bylo málo občerstvovacích možností, tak jsme tu docela brzo, cca v 17:00.

S Dobruškou jdeme na dřevo a pak i s Mojmírem vaříme na ohni večeři. Po ní se jdeme přes most znovu podívat do pivovaru - ale je tu furt narváno. Na náměstí je totiž nějaká hlučná akce, na které zřejmě část pivovarského personálu točí pivo, a proto je zahrádka zavřená a uvnitř narváno... Tak jdeme do Restaurace Kácov - tady ale čepují jen Rebela, jako na tábořišti. Místní čumí na fotbal a jsou dost ožralí, jeden kretén skouší křičet na děti, aby je vylekal...

Spíme opět pod širákem, pršet nemá.

Neděle 13.9.2020

Ráno nás vítá opět slušná dávka rosy. Jdu dokoupit pečivo do Kácova k Vietnamcovi - děti nějak moc žerou - ale má jen trvanlivé věci, chleba či rohlíky nikde. Snídáme zbytky od včerejška a něco na styl duetek. Balíme a když naši šediví známí sváží auto do Ratají, přidávám se.

Ranní pivo vynecháváme, těším se na kácovské ... takže vyjíždíme v neuvěřitelných 10:30. Na zdejším vodočtu máme 93 cm. Jez Pelíškův most (ř. km 83,2) jedu šlajsnou s Mojmírem, pěkně ho to ocákne. Masarykův tábor YMCA (ř. km 82,3) je konečně civilizované místo, kde točí Kácov, konkrétně jedenáctku. Dávám 2, děti nějaké limonády a pak zase pokračujeme. Když nasedáme do lodě, na protějším břehu registrujeme na molu 2 naturisty ... tak se z lodi taky koupu, abych je podpořil. Sázava je relativně studená.

Jez Mazourov (ř. km 81,3) sjíždím s Dobruškou vp od zavřené šlajsny přes těleso ... na pohodu. Jez v Soběšíně (79,9) jedu opět s Dobruškou, tentokrát šlajsnou. Pokračujeme do Českého Šternberka, kde doufám, že koupím chleba či něco podobného k obědu ... marně. Krámek je tu asi jen jeden a to zavřený. Tak si dáváme k obědu aspoň zmrzlinu ... a jedeme dál. Místní jez (75,5) sjíždím s Mojmírem retardérkou uprostřed, je však nahoře vysoko zahražená, takže si kapku skočíme, ale jinak OK. Za nižší vody asi nezbývá než přenést - navíc do šlajsny je vidět jen z levého břehu zespoda pod jezem...

Na ř. km 73,45 se ještě necháme nalákat na jedno malé kácovské / limonádu do občerstvení Bayerka - touto dobou jsme tu jediní hosté. První ratajský jez (69,1) má propust vysoce zahraženou a těleso téměř suché, navíc nerovné. Tak ho přetahujeme šlajsnou. Ač u něj máme zaparkované auto, pokračujeme až do Ledečka, dle mého původního plánu. Druhý ratajský jez - Kuchelník (68,1)- sjíždím šlajsnou a to s Mojmírem, kapku se mi nelíbí její nerovné zakončení, ale v pohodě. Rovněž jez v Ledečku (67,3) jedu s Mojmírem bývalou šlajsnou ... tady se mi nelíbí zase boční proud, ale zbytečně, za této vody je to o ničem, spíš hoblovačka. Protože se pod jezem nedá rozumně nastoupit, posílám holky až k mostu pod ním (67,2), kde asi v 18:00 končíme.

Pěšky vyrážím přes most a nahoru k železničnímu mostu přes Sázavu, jen abych zjistil, že trať tu vede tunelem a je o nějakých 25 m pode mnou, stráň je prudká a skalnatá, ale nějaká ministezka se nakonec najde. Přecházím most a za chvíli jsem u auta. Po silnici je to do Ledečka podstatně delší. Nakládáme loď a věci a jedeme domů ...

Zpět na hlavní stránku cancáku. Sepsal 14.-17.9.2020 Jóžin