Čundr kolem Lužnice 4. - 6.12.2020
Sepsal: Jóžin
Zvadlo neexistuje a ani nikdy neexistovalo.
Původně jsem chtěl vyrazit na čundr klasicky kolem 17.11., ale vyřezávali mi v říjnu nějaké znamínko ... a pak chtěli abych se 5-6 týdnů nehýbal:-( Dave a Mariána se na nějakou akci v době zavřených hospod (Babišův Covid) necítili, tak jsme se nakonec dohodli na první prosincový víkend, protože to vypadalo, že hospody otevřou. A otevřely ...
Pátek 4.12.2020
Tentokrát jsem uvažoval, že si vezmu den volna (letos ho mám kvůli zrušeným akcím přebytky) a pojedu se mrknout třeba na Borotín, ale ve středu napadl sníh, tak jsem se na vykašlal a vyrazil do práce. Do Tábora tedy vyrážím až po práci, vlakem v 16:35 z Vršovic. Je docela plný. V Táboře mířím na náměstí do podniku jménem Výčep, kde točí širokou nabídku piv z nedalekého minipivovaru Obora. Ale bohužel mají plno / rezervováno. Takže končím o kousek blíž k nádraží v Bistru T10. Mají příjemnou světlou desítku a polotmavou jedenáctku z¨rovněž nedalekého pivovaru Transformátor (Hlavatce), ale nic silnějšího. První doráží Mariána, Dejv s kamarádem Petrem asi o pivo později. Dáváme si i něco k jídlu – levné to tu tedy nemají, ale jídlo je luxusní!
Asi po 4 pivech platíme a vracíme se na nádraží, abychom slabě po desáté odjeli vlakem do Balkovy Lhoty. Odtud jdeme po silnici k jihojihovýchodu, chceme spát v lese mezi Všechovem a Dražicemi. Dle mapy vyhlédnuté místo směrem k severu od silnice nakonec vyhodnotíme jako nevhodné, je tu jakási zjevně hojně navštěnovaná chata(?) a fůra garáží … divné místo. Tak míříme do lesa jižně pod zdejší chatovou kolonií. Nejdříve chceme jít podél potoka, ale žádná stezka tam není a terén nevypadá nejlépe, tak se vracíme, kolonii obcházíme horem a za chvíli jsme na rozumném místě. Jen Mariána jako mezek sama proráží cestu kolem potoka, ale kupodivu nakonec trefuje místo, kde jsme se rozhodli spát. Dejv s Petrem staví plachtu, já a Mariána ne ... pršet nemá.
Sobota 5.12.2020
Ráno vstávám první a rozdělávám oheň. Vaříme těstoviny s čímsi, Petr se stravuje odděleně. Pak balíme a vyrážíme do Dražic. Zbytek zanechávám v přístřešku před kostelem a jdu fotit hrad – ono z něj teda moc nezbylo. Nějaký ten příkop a to je vše. Než dofotím, kluci jsou pryč a mně pod přístřeškem vítá cedule, že šli do cukrárny. Dá mi trochu práce ji najít, ale nakonec to dávám. Dávám si nějaký ten zákusek, Mariána už do sebe láduje utopence a zapíjí ho pivem…
Z Dražic míříme po značně klikaté cestě směrem k jihozápadu, s výjimkou dvou cykloušů nikde ani živáčka ani mrtváčka. Ono taky procházíme střelnicí, jak nás informuje cedule dodávající, že při střelbách je sem vstup zakázán… Jak se poznají střelby? Prvním výstřelem? Míříme na Příběničky a navigujíce se pomocí mapy.cz tam docházíme bez problémů. Ikdyž trasa je tak dvojnásobná proti vzdušné čáře … ale je tu pěkný les a klid. Na hradě já samozřejmě dlouze fotím, měl velmi rozlehlé předhradí, kde jsou teda k vidění jen terénní relikty, v jádře zbytky roztrhaného bergfritu, terénní relikty paláce s jedním dochovaným kusem zdi ... a nějaké další terénní relikty. A kus před předhradím ještě šíjový příkop s valem, dost neobvyklé řešení.
Zbytku je kapku zima, tak vyráží napřed … ale mají rozumnou rychlost, takže je docházím až těsně po soumraku za Brodem, na břehu Lužnice. Došli jsme sem po cestách, tj. asi 6 km, vzdušnou čarou to jsou jen necelé 2 km. Dál pokračujeme proti proudu Lužnice ale jen kousek k Matoušovskému mlýnu, tam uhýbáme od řeky a nahoře kousek nad zbytkem hradu či jiného opevnění, dnes nazývaného Obřiště, nacházíme rozumné místo na spaní, kde ani moc nefouká. Vaříme večeři. Mariána nám do ní nabídne své konzervy, a protože s ní už nějakou zkušenost máme, ptáme se, jestli nejsou prošlé ... samozřejmě tvrdí, že nejsou ... Ale Dejv mu to nevěří, takže to zkontroluje - luncheon meat 7 let prošlý, lečo 2 roky prošlé... Lečo nakonec použijeme, ale luncheon meat si Mariána nakonec žere sama. Pak vaříme ještě svařák a nakonec Mariána vytáhne i kytaru, ač po většinu odpoledne/večera předstírala migrénu. Dejv s Petrem spí opět pod plachtou, já s Mariánou ne, noc má být bez deště.
Neděle 6.12.2020
Ráno vstávám a jdu fotit Obřiště. K vidění tu jsou 2 nevýrazné příkopy, několik metrů na maltu stavěné zdi na severní straně a jedno zahloubení, snad po budově. Když se vrátím, kluci už mají uvařeno. Balíme a vyrážíme. Slézáme kolem Obřiště k Lužnici a tu kopírujeme až k pěší lávce u Harrachovky. Tam zbytek vyráží zjistit, jestli funguje místní hospoda a já jdu přes lávku a po druhém břehu napřed na Příběnice, protože vím, že tam budu fotit dlouho. No ... je to samozřejmě tak. Jádro hradu není malé, předhradí také ne ... nějaká zástavba před ním ... a do latránu nelezu, slunce pomalu zapadá. O hrad se bohužel nikdo nestará, některé zbytky hradeb nejsou v dobrém stavu, ale mimo nich stav není úplně havarijní…
Když dofotím, volám Mariáně, abych zjistil, kde jsou ... a zjišťuju, že se Mariána na Harrachovce nacpala a pak se na to vysrala a vyrazila domů. To Dejv s Petrem po obědě vyrazili domluvenou trasou, akorát jsme se na hradě nějak minuli. A už jsou zase v hospodě, tentokrát ale v Malšicích. Tak vyrážím za nima (cestou nepěkně fouká), ale scházíme se až na nádraží, vychází mi to akorát na vlak. V Táboře se pak loučíme...
Zpět na hlavní stránku cancáku.
Sepsáno 7.-16.12.2020