Šlapanka 13.6.2020
Sepsal: Jóžin
Zvadlo neexistuje a ani nikdy neexistovalo.
Celý květen a červen je takový deštivý a povětšinou studený, takže když Klokan zatouží vyrazit s dětma za Klokomatkou, napadá mne, jestli nejet na vodu. Mariána má - světe div se - vyjímečně taky jednou čas. Domluva s ní je sice jako vždy na hovno, ale po diskuzi kolem horní Malše (která mezitím spadla), Moravské Dyje (kam se Mariáně nechce), Stvořidel (kde Mariáně připadá málo vody), horní Lužnice (která zase moc neláká mne), Šlapanky a Nežárky se domlouváme na sobotu na Šlapanku, s tím že neděle se uvidí podle počasí a tak. Takže balím na 2 dny.
Sobota 13.6.2020
Mariáně se podařilo vytáhnout i Bobše, kterého vysypala i s lodí u nějakého rybníka nad Věžnicí, později zjišťuji, že se jmenuje Kukle. Následně dojela autem do Havlbrodu, kde ji vyzvedávám já, s drobným, asi 16 minutovým zpožděním. Jedeme ke zmíněnému rybníku, ochutnáváme pivo, co Mariána přivezla, a zanedlouho vyjíždíme. Mariána s Bobšem na nafukovadle, já na kajaku.
Šlapanka má tady nahoře šířku asi 5 - 6 metrů, je mírně zvednutá (91 cm, tj. 1,95 m3/s na vodočtu v Mírovce), ale minulou neděli byla téměř o metr výš (to je ale už SPA1). Teče to jen málo, což je vzhledm k meandrům, porostu zasahujícímu do vody a spadlým stromům vlastně docela dobře. Kromě padlých stromů se občas vyskytne nějaká lávka, většinou se ale dá podjet. Bobeš zvládá i řadu padlých stromů uvolnit nebo vylomit, takže se pak dá projet, ale stejně jich tak třetinu musíme přetáhnout. Prostě romantika jako kráva.
První jez (ř. km 19,2) je dosti kamenitý a vody na něm málo, takže ho přetahujeme. Druhý (ř. km 18,0) jedeme obě lodě v pohodě vlevo. Třetí jez (ř. km 15,7) je těsně nad historickým kamenným mostem u Lutriána a právě kvůli mostu s nízkými oblouky těsně za jezem a vodou tekoucí hlavně tím pravým, nejnižším ... ho nakonec přetahujeme. Zde taky obědváme a až doma zjišťuji, že až tady začíná původní kilometráž z knihy Československé řeky - kilometráž, vydané r. 1990 v nakladatelství Olympia a následně mnohokrát opsané, třeba Shokartem nebo serverem raft.cz.
Na čtvrtém jezu (14,5) je téměř suchý, takže ho přetahujeme. Pátý jez, pod Šlapanovem, na ř. km 12,7 jedeme všichni - je šikmý a pohodový. Stejně i jez na ř. km 5,7, nad Mírovkou. Ale ten poslední, za železničním mostem před začátkem Havlbrodu, tj. na ř. km 1,5, je ohavný kolmý stupeň vysoký skoro 2,5 m ... Mariána nafukovadlo shazuje dolů, já kajak s její pomocí přenáším vlevo. Vpravo by to šlo snad i bez pomoci, ale kopřivama.
Vléváme se se Šlapankou do Sázavy, já pravým ramenem, druhá loď levým, sjízdná jsou obě. U ústí levého ramene končíme, tedy těsně nad železničním mostem na ř. km 164,15. Chlapci vyfukují vzducholoď, já kecám s Járou Pešoutem, který tu bydlí a stavil se na kus řeči. Nakládáme lodě na Mariánino vozidlo, sbíráme krámy a jedeme zpět k rybníku Kukle. Bobeš musí domů a Mariánu chuť něco jet i v neděli přešla, takže přehazujeme kajak a moje věci a rozcházíme se. Mariána mi odjíždí i s mojí šprickou, ale to zjišťuju až další den...
Zpět na hlavní stránku cancáku.
Sepsáno 15.6. - 7.7.2020