Českosasko-lužický čundr 25. - 27.3.2022

Sepsal: Jóžin


Zvadlo neexistuje a ani nikdy neexistovalo.

Už někdy na podzim jsem uvažoval o tom, vyrazit s dětma na čundr mimo obvyklou letní sezónu. Nakonec z toho nic nebylo – z části kvůli Klokaním plánům, z části proto, že jsem se trochu bál, aby jim v současných spacácích nebyla zima. Teď na jaře resp. i koncem zimy jsem se snažil vytáhnout Dejva nebo Mariánu, ale neúspěšně. Dejv mne už tak aspoň rok ignoruje a ani neodpovídá, Mariána má zase vždycky fůru výmluv. Dětem ale péřové spacáky přinesl Děda Mráz (Mojmír ho teda dostal k narozeninám), takže můžeme vyrazit. Jedeme zase sami bez Klokana, ten si pro změnu poranil koleno, když skákal přes pytle s granulema…

Pátek 25.3.2022

Asi v 15:45 vyjíždíme autem do Nymburka. Chtěl jsem vyjet dřív a koupit po cestě chleba, ale nepovedlo se. Parkujeme v ulici před nádražím – místa fůra a jsme kousek od policejní stanice, tak snad tu bude bezpečno. V 16:08 má odjíždět náš rychlík Arriva směr Rumburk, ale má samozřejmě zpoždění. Bohužel ne dost velké na to, abych si stihl dát v místní nádražce pivo. Ale mají otevřeno a točí Postřižinské…

Arriva nakonec přijíždí a je plná nějakých skautů. Strojvedoucímu je asi vedro a tak má otevřené dveře na chodbičku, tak tam s dětma chvílema koukáme na trať před námi a na to, jak strojvedoucí hýbe páčkami. Ještě ve vlaku dáváme brzkou večeři z vlastních zásob, čímž zlikvidujeme v podstatě všechen chleba, co jsme měli. Něco po 18:30 vystupujeme v Krásné Lípě a míříme pochopitelně do pivovaru Falkenštejn. Je tu docela plno, tak z poloviny Němci, ale vejdeme se. 6 druhů vlastního točeného piva, obsluhují 2 příjemné mladé holky, jedna z ních má i obchodního ducha a aktivně nám nabízí i cibulačku, ale nedáme si. Naproti v lékárně hoří saze v komíně, takže přijíždí hasiči a děti mají o zábavu postaráno.

Z hospody míříme do vsi Krásný Buk a za ní zalézáme po cestě podél potoka do lesa, kde se ukládáme hned při potoku. Pršet nemá, tak spíme pod širákem.

Sobota 26.3.2022

Ráno vstává překvapivě první Mojmír, asi se už ve spacáku nudil. Já vylézám před osmou a jdu zpátku do Krásné Lípy koupit chleba. Dle namrzlých skel na autech asi v noci trochu mrzlo. U místního Vietnamce zvládám snížit množství chleba o celou polovinu nákupem jediného bochníku. Po návratu k dětem holky vyháním ze spacáků a na ohni vaříme snídani … ikdyž je na nás vidět z chaty nad námi, ale zdá se, že tam nikdo není. Snídáme těstoviny, já se Sváťou s gulášem, zbylí, rozmazlenci, suché. Pak balíme a vyrážíme.

Míříme na místní hrad, tedy Krásný Buk. K vidění tu jsou masivní příkopy a valy, zbytek bergfritu a drobné zbytky hradby kolem něj, pak nějaké terénní relikty, snad po paláci. A na předhradí nějaký val a terénní pozůstatky jedné budovy. Bergfrit s přilehlou hradbou je asi z části vykopaný archeology a mírně opravený, ale stejně se kapku sype.

Po značce se vracíme dolů na silnici a po ní míříme směr Kyjov, kde zcela nečekaně objevujeme otevřenou hospodu. Teda říká si to Kavárna Perla a je to velmi alternativní podnik – interiér věru neortodoxní, sezení na starých sedačkách z vlaku, výčep velmi zvláštní, nabídka tekutin rovněž nevšední – včetně 11° a 12° Albrechta, což potěší, a dokonce nealkoholického IPA z téhož pivovaru. Obsluha milá. Děláme tedy kratší zastávku.

Dál pokračujeme směr Doubice, je tu ještě několik dalších hospod, je vidět, že jsme v turistické oblasti. Silnici kus za vsí opouštíme a míříme do Doubice po příjemnější lesní cestě. Svítí slunce a je docela teplo, takže se převlékáme do kraťasů a triček, aspoň někteří. Skrz vesnici procházíme zpět na silnici a po ní až na křižovatku U Sloupu, kde si dáváme oběd z vlastních zásob a potom uhýbáme ke Chřibskému hrádku. Na skále je vysekané podvalí, u něj otisk dvojice draží a ještě jedna kapsa po trámu o kus níže, směrem k severu. Nic dalšího neobjevuju. Dole pod skálou pak 1,5 příkopu s přilehlými valy. Niku na jižní straně skály zmiňovanou F. Gabriuelem jsem nenacházím. Stojí za to zmínit, že tento autor lokalitu nově nepovažuje za hrad, ale za refugium.

Po silnici míříme k Dolní Chřibské, ale jakmile to jde, uhneme na lesní cestu a přicházíme do vsi přes kopeček. Míříme do hospody Na Stodolci, jenže je zákeřně zavřená. Tak se táhneme po silnici do centra Chřibské, kde je ale jen jakýsi podnik s Březňákem, tam nejdeme. Za soumraku stoupáme po žluté na odbočku ke Chřibským vodopádům, děti už jsou utahané. Tam jdu do jedné z chat vyžebrat vodu, ale posílají mne k místnímu pramenu. Doplnivše vodu, vyrážíme. Jen o malý kousek dál narážíme na bývalý malý lom, ve kterém je ohniště a rozhodneme se tu přes noc zůstat. Na ohni vaříme k večeři čočku, pak holky zaháním do spacáků. Spíme na hřebínku nad lomem, opět pod širákem. S Mojmírem ještě chvíli sedíme u ohně a pak jdeme taky spát.

Neděle 27.3.2022

Ráno dojídám zbytky čočky a vařím k snídani čerstvé těstoviny. Mojmír s Dobruší je zase žerou suché, protože konzervy jsou fuj… Balíme a pokračujeme po žluté ke sklárnám, tam ale ztrácíme značku, takže nahoru k železnici se hrabeme po silnici. Ale kousek za Prkenným dolem odbočujeme doprava do lesa, kde se napojujeme zpět na žlutou, abychom ji pod horou Jedlová zase opustili a neznačenou lesní cestou táhli přímo na Tolštejn. Sváťu prý bolí nožičky.

Z Tolštejna se dochovalo převážně pozdně gotické vnější opevnění, z vnitřní zástavby toho zbylo dost málo – nějaké fragmenty budov nad štítovou zdí a pak jeden výraznější střep zdiva s méně výraznými zbytky kolem, opět zřejmě pozůstatek jakési budovy. Dnes je však hlavní vnitřní zástavbou novodobá restaurace, která je naštěstí otevřená a točí cvikovské pivo. Světlou dvanáctku a polotmavou třináctku – dvanáctka mi chutná víc. Zanechav děti na zahrádce hospody, jdu fotit hrad. Občas se vracím a dám si trochu piva – docela příjemné focení. Nahoru na vyhlídku – skály s drobným fragmentem jedné zdi mezi nimi a ke kulaté věži vnějšího opevnění se platí vstupné, tam jdeme až nakonec.

Mojmír s Dobruškou si dávají partii vrchcábů, já ještě malé pivko a pak už vyrážíme na železniční stanici Jedlová, na vlak. Na nádraží je otevřená hospoda se Svijanama, ale mi to máme na vlak akorát. Jedeme zase Arrivou, ale tentokrát má strojvedoucí kabinu zavřenou. V Nymburce na nás naštěstí čeká naše Volvo, takže jsme za chvíli doma.

Zpět na hlavní stránku cancáku.
Sepsáno 5.4.2022