Kamencový čundr 17. - 19.6.2022
Sepsal: Jóžin
Zvadlo neexistuje a ani nikdy neexistovalo.
Dlouho jsme nebyli s dětma na žádném čundru ... tento víkend má být hezky, byť kapku vedro, tak přemýšlím, kam vyrazit. Sváťa je pořád nějaká nemocná, takže jedeme nakonec jen s Mojmírem a Dobruškou. S přihlédnutím k očekávaným teplotám vítězí myšlenka mrknout se ke slavnému Kamencovému jezeru.
Pátek 17.6.2022
Měli jsme auto v servisu a před dovolenou to chce trochu projet a vyzkoušet, takže jedeme autem. Do Chomutova. Cesta nic moc, někde u Loun opravujou kus silnice a je tam fakt dlouhej úsek vedenej zúžením mezi kuželama.
Parkujeme na kraji Chomutova, ve Sladkovského ulici. Pak vyrážíme pěšky do centra – do pivovaru. Tedy do restaurace Republika, v jejímž podzemí se nachází pivovar Karásek a Stülpner. Dáváme si něco k pití ... děti dokonce dostanou od někoho z hostů cosi sladkého na zub, asi jsme zaujali tím, jaké máme pěkné batohy. Občerstveni odcházíme do lesa na sever, od rozcestníku Partyzán míříme někam pod kótu 460, kde rozkládáme ležení. Spíme pochopitelně pod širákem.
Sobota 18.6.2022
Ráno scházíme na sídliště Březenecká a u tamní Normy si dáváme kilovou vaničku zmrzliny. Pak míříme kolem zdejšího zooparku ke Kamencovému jezeru. Platíme vlezné a jdeme na místní nuda pláž. Jsou tu 3 mola, ze kterých se leze do vody, voda je nepřekvapivě taková minerální, příjemná. Osazenstvo jsou povětšinou důchodci. Zdejší stánek bohužel už asi pár let nefunguje. Zůstáváme zde až do podvečera, teploty jsou přes třicet a slunce praží.
Pak míříme městem a po polních cestách směr Droužkovice, cestou se krátce zastavujeme v pivovaru. Za Droužkovicema přecházíme dálnici a po cyklostezce pokračujeme ke Střezovské rokli, ve které jsem chtěl spát. Rokle je ale zarostlá kopřivama a nevypadá to, že by se do ní dalo z této strany rozumně dostat. Spíme tedy nakonec na posekaném pruhu trávy při cyklostezce, za zdejší továrnou. Na oheň to tu není ideální, tak vaříme na plynovém vařiči.
Neděle 3.10.2021
Ráno balíme a míříme se podívat na Březenského draka. Než tam ale dojdeme, zastavujeme v Březně na nádraží, kde nechávám děti a jedu vlakem Die Länderbahn do Chomutova, odkud přivázím auto. Pak jdeme konečně mrknout na Draka – což je velkorypadlo KU 800, které těžilo přes 30 let v dole Nástup Tušimice. Nicméně prohlídky se pořádají jen v sobotu, takže máme smůlu.
Po polní cestě docházíme za Březno, kde se napojujeme na silnici do osady Kopeček. Za ní odbočujeme po vytíženější silnici doprava a po ní jdeme něco přes 4 km k Čakovickému vrchu. Je jasno a slunce pálí, teploty mají vylézt snad na 36° C. U zmíněného vrchu odbočujeme k Nechranické přehradě a vcelku bez problémů nacházíme zdejší nuda pláž. Je tu celkem mimo nás tak možná 8 lidí, roztroušených na 200 m úseku, a dost možná jsem tu po Mojmírovi a Dobrušce nejmladší. Stínu moc není, ale něco málo pod stromama se najde, byť je to zase dál od vody a zdejší pláž je spíše kamenitá, takže se po ní nechodí nejlépe.
Voda je přjemně chladná. Zůstáváme tu opět do pozdního odpoledne a pak se zase po silnici vracíme do Března, kde parkuje naše Volvo. Dobruška je dost zničená.
Zpět na hlavní stránku cancáku.
Sepsáno 16.11.2022