Toulovcovy Maštale 3. - 5.11.2023
Sepsal: Jóžin
Zvadlo neexistuje a ani nikdy neexistovalo.
Už nějakou dobu jsem se snažil domluvit na čundru s Mariánou ... až na tento víkend se nám ale podařilo dohodnout. Místo jsme řešili až těsně dopředu, nakonec jsme se shodli na Toulovcových Maštalích. Doprava tam a zvláště v neděli zpátky je ale dost omezená, vlaků do/z Předhradí moc nejezdí, tak se musíme přizpůsobit ... proto taky začínáme v Předhradí a ne v Borové a Mariána jede do Předhradí autem...
Pátek 3.11.2023
Vyjíždím se všema dětma z Peček vlakem v 16:19 na Kolín. Cestou na nádraží dost chčije, navíc jak děti doma zdržují, tak nemáme ani čas koupit chleba. Na peróně se k nám druží Svátina úča, zajímá ji, kam jedeme. Z vlaku pak objednávám dodávku chleba u Mariány, která ještě nevyjela. Jede to docela načas, takže krátký přestup na rychlík v Kolíně stíháme. Z Pardubic na Chrudim je náhradní autobusová doprava, nic příjemného, ale časově i kapacitně to mají vyřešené dobře, takže v Chrudimi úspěšně přestupujeme na vlak, který pak ve Žďárci dlouze čeká na přípojný spěšňák od Pardubic ... i tím bychom to stíhali. Asi 18:50 jsme na zastávce v Předhradí, odtud jsou to do hospody (do vesnice) 2 km deštěm po silnici. Je už samozřejmě tma.
V Předhradí míříme do hospody Panská zahrada a jsme tam dřív než Mariána. Ta dochází se Šárkou a s fenou Dejlou se zpožděním 1 pivo ... Radku nechala doma, prý je nějaká nemocná. Popíjíme poličskou jedenáctku snad do jedné do rána, Mariáně se z hospody nechce a Šárka jí opakovaně vyzývá, abychom už šli.
Míříme po silnici na Perálec, před ním uhýbáme doleva na Hlubokou a následně doprava do lesa "V Roháčích". Někdy po cestě přestává pršet a po zbytek noci už chcát nemá, takže já s dětma spíme pod širákem, Mariána si staví plachtu.
Sobota 4.11.2023
Jak jsme šli spát dost pozdě ... vstáváme nakonec až v poledne. Rozdělávám oheň, vaříme těstoviny s vepřovým masem, to žerou dokonce i moje děti. Balíme a možná v jednu vyrážíme. Je docela pěkně, vylezlo nám sluníčko.
Jdeme k severu směr osada Březiny a pak po cyklostezce do Zderaze. Tam pácháme společné foto před místním JZD a pak se napojujeme na žlutou a míříme do Pivnice. Rozcestník je nahoře nad údolím, my kapku krkolomně slézáme dolů a tam činíme zásadní chybu – vyrážíme po cestičce dolů po proudu / korytem potoka. Jenže žádné zajímavé skalní partie nepotkáváme. Měli jsme jít nahoru. Ale je už pozdě, za chvíli bude tma, a tak to necháváme na jindy.
V Dolanech dáváme oběd z vlastních zásob a po červené pokračujeme do Polanky. Tam pro mne překvapivě potkáváme hospodu - Chata Polanka - navíc s Poličkou. Ač se tedy už stmívá a Mariáně se překvapivě do hospody nechce, nemůžeme ji vynechat. Nakonec jdeme všichni. V hospodě je docela plno, ale obsluha zvládá a pivko mají dobré. Chtěl jsem si dát jen jedno, ale vzhledem k tomu, že Mariána půl hodiny sere, končím na dvou.
Odtud jsme původně chtěli jít do hospody v Boru u Skutče, ale podrobnější prohlídka internetových zdrojů ukazuje, že už asi nefunguje ... tak to přesměrováváme do Vranic, kde by to mělo být lepší. Už je tma, jdeme po silnici s čelovkama... Ač jsou Vranice díra s pár barákama, hospoda Na verandě u Toulovce naštěstí funguje. Uvnitř jsou dvě větší bandy, jedna jsou místňáci, druzí moderní čundráci (jsou moc čistí, moc civilní a málo maskovaní), na nás zbývá malý stoleček, ke kterému horko-těžko sháníme židle. Ale to hlavní – hraje se tu. Mají tu basu a pár kytar, hrají hlavně místňáci, ale sem tam i někdo z moderních čundráků a Mariána se samozřejmě okamžitě přidává ... byť řadu písniček ani nezná. Točí jedenáctku Poličku a mají tu utopence, jinak takhle večer nic. Končíme opět asi v jednu, když odchází poslední zbytky ostatních ... Mariánu se nám prostě dřív odtáhnout nepovedlo. Ani mně, ani Šárce.
S čelovkama táhneme po červené k Mojžíšovu prameni, cestou se ovšem necháme svést cyklostezkou, takže pak se musíme řítit svahem dolů. Kus za pramenem mám ve své staré papírové mapě kreslený převis - vydáváme se ho hledat a docela rychle ho i nacházíme. Říká si Parník a dnes je to regulérní osada. Navíc tu spí jeden čundrák, který se při našem příchodu budí a dokonce vstává, aby nám udělal místo a pak s náma vykecává. Je to jeden z těch, co se o tuhle osadu starají. Je zima a pozdě, takže po kratší chvíli uléháme.
Neděle 5.11.2023
Zmíněný čundrák vstává první a mizí. Já zbytek vykopávám v deset, rozdělávám oheň a vaříme opět těstoviny. Tentokrát do nich ale dáváme pro Mojmíra a Dobrušku "nepoživatelné" konzervy, takže žerou raději suché těstoviny. Ještě před tím zjišťuju, že nemám foťák ... že bych byl včera tak neschopnej a nechal ho v hospodě? Tam jsem něco fotil... Balíme a slézáme zpět k Mojžíšovu prameni, já jdu nalehko zpátky do hospody ... foťák tam naštěstí je.
Vracím se ke zbytku a společně pokračujem po červené k Dudychově jeskyni, což se zdá být jen puklina ve skále s notně sešlapaným schodištěm ... nahoru nakonec leze jen Mojmír, říká, že to končí u nějakého sedátka... Pokračujeme trochu zbytečnou zacházkou přes okraj Boru u Skutče na zelenou a po ní přes Petrovnu k Toulovcovým maštalím. Terén je trochu náročnější, postupujeme dost pomalu. Dáváme nalehko krátký průchod Toulovcovými Maštalemi, abychom pak po červené a žluté zamířili k Městským Maštalím. A odtud už razíme nejkratší cestou na vlak, do Borové u Poličky. Tedy kus po žluté a pak po nějakých lesních cestách a cyklostezkách. Tady už nám to jde o poznání rychleji, byť děti se táhnou vzadu a určitě probírají důležitá témata;-)
Chvílema na nás trochu prší. Poslední úsek do Borové je už po silnici, ale naštěstí si to déšť už rozmyslel. Je něco po čtvrté, vlak jede až za hodinu a kousek a tak se jdeme občerstvit do Motorestu Borová, kde točí opět skvělou jedenáctku z Poličky, zde za neskutečných 27 Kč. Dáváme i oběd, mají tu hotovky i nehotovky za dobrou cenu i takhle mimo klasický obědový čas. Moje děti si dávají jakýsi kuřecí plátek s nivou, ikdyž nivu mimo Sváti normalně nežerou ... ale je to s hranolkama. Kupodivu sní i tu nivu, jen zelenina jim nejede.
V 17:25 odjíždíme vlakem směr Žďárec u Skutče. Překvapivě v něm potkáváme včerejší bandu moderních čundráků a když se ptám, kde spali, řikají, že v lese ... od této chvíle je teda beru za čundráky. Hrajou ve vlaku na kytaru, Mariána se přidává, ale v Předhradí i se Šárkou a Dejlou vystupuje. My s nima pokračujeme do Žďárce, tam přestupujeme na vlak do Chrudimi. V něm už ale moderní čundráci nehrajou, je docela plný. A překvapivě to nezkouší ani v náhradní autobusové dopravě do Pardubic. Tam je opouštíme a jedeme zpožděným ECčkem do Kolína, kde máme skoro hodinu času ... tak to bereme přes Billu na Kolín zastávka, odtud má Mojmír jízdenku. Až na kolínské nádraží jsme totiž jeli na víkendovou skupinovou jízdenku pro Pardubický kraj, ta dál už ovšem neplatí... A odtud už courákem do Peček, kde jsme slabě po půl deváté...
Zpět na hlavní stránku cancáku.
Sepsáno 7 - 24.11.2023