Bloudění 28. - 31.3.2024
Sepsal: Jóžin
Po mnoha letech, co mne Mariána lanařila na Bloudění, letos uspěla. Hlavně kvůli tomu, že na Velikonoce měl mít děti Klokan, který mi onehdá utekl.
Bloudění má mít policejní tématiku ... v "povinné výbavě" je i obušek, který nakonec seženu přes Adélu z práce, dokonce mám na výběr dva typy. Beru ten menší, kdo se s tím má tahat...
Čtvrtek 28.3.2024
Těsně před 19tou hodinou jsem v parku za budovou ministerstva vnitra, kde je sraz. Dokonce je tu i Mariána a s ní dalších asi 30 lidí, značná část z nich má i nějaký náznak "vhodného policejního oděvu". Ten byl taky v "povinné výbavě" , ale ten jsem odignoroval. Čekáme na opozdilce - nakonec je nás možná 50 - a asi v 19:15 nám organizátorka Vaky dává instrukce k přesunu na dejvické nádraží, kde se dozvídáme, že si máme koupit lístky do Lužné u Rakovníka. Rozdělujeme se do hlídek, já jdu s Mariánou, Čitou, Andy a Dejlou. Ve vlaku jsme pak rozděleni do 3 výsadků, na každém vystupuje část hlídek, my až v Lužné. Před tím dostáváme papír s první šifrou, který ale smíme otevřít až po vystoupení z vlaku.
Přednádražní hospoda v Lužné je zavřená, tak musíme šifru luštit v čekárně. Dá nám kapku zabrat, jsou v ní zákeřné otázky. K šifře máme i mapu, míříme na Louštín, potmě a s čelovkama zvladáme cestou přehlédnout i železniční trať, když přejdeme po mostě nad ní. Cestou a na Louštíně potkáváme další hlídky, některé se tu i rozkládají ke spaní. My luštíme další šifru, která nás posílá na kopeček Vrchová ... tam docházíme ale až po půlnoci. Ušli jsme něco přes 10 km. Luštíme zdejší šifru a přidáváme se k ohni, co tu má rozdělaný Terka s Lososem a Maggie, která má na postroji/vodítku přidělaný modře blikající majáček, aby z ní byl policejní pes. V okolí rozbíjí tábory víc skupinek. Chvíli posedíme, popijeme a jdeme spát. Teploty klesají k nule, ale pršet nemá, spím pod širákem.
Pátek 29.3.2024
Ráno vstáváme možná poslední, někdy kolem osmé. Po snídani vyrážíme na další kontrolu kamsi k Wolmannovu rybníku, u téhle užijeme i periodickou tabulku prvků, která byla rovněž ve výbavě. Pořadí všech dalších kontrol už asi nedám, vyskytneme se na náspu bývalé koněspřežky Praha – Lány, u "Tygřího" rybníka poblíž Nového Dvora (tam hloupě propásneme možnost odskočit si do vsi do hospody, ono taky vesnice na mapě vůbec nemáme, asi záměrně) ale potřebujeme nápovědu, která plave v rybníce. Naštěstí u kraje, dá se přitáhnout klackem. Dál k partyzánskému pomníku u Pařezin, k nějaké štole u Požárského potoka nad Městečkem a odtud kamsi směr přehrada na Klíčavě.
Na zmíněném kamsi je kontrola, ale kolem už rozbíjejí tábor některé hlídky a my se nakonec přidáváme – když zjistíme, že ani cestou k další kontrole není hospoda. Děláme oheň, leckdo na něm i vaří, ale já mám dle instrukcí od Mariány jen věci k žraní za studena... Docela dlouho zpíváme u ohně, Johnny a Mariána hrají na kytary... Opět nemá pršet, takže zase pod širákem.
Sobota 30.3.2024
Ráno vyrážíme opět jako téměř poslední. Jdeme pod hráz přehrady Klíčava a kolem úpravny vody k další kontrole u nějakých štolek. Než tam ale dojdeme potkáváme Foa s Ájou, Johnnym a spol., kteří nám říkají, že vedle u jedné chaty, kde mají nějaké lavice a stoly točí pivo. Já jim to teda nevěřím ... ale je to pravda. Měli tu nějakou akci a nedopili sud ... navíc je to ležák od létajícího pivovaru z Nového Strašecí, tak chvíli pobydeme. Svítí slunce, je teplo. Čitu posíláme pro šifru k zmíněným štolkám, kolem prochází řada hlídek, některé se na chvíli zastavují na pivo, Jiné by chtěli pitnou vodu, ale ta už došla, rozlili ji těm, co přišli ještě před námi. A k tomu prý dostali uzeného lososa. Po třetím pivu nám "výčepní" téměř vnutí čtvrté, s tím že už odjíždí a skutečně odjede. Navíc si odmítá vzít jakékoli peníze. Kéž by bylo takových pohostionných lidí víc.
Šifra nás posílá na Jenčov, tam dáváme oběd. Místní spolek hrad částečně opravil, to je fajn. Odtud míříme na Vysoký vrch, teda neručím za to, že si ty kontroly pamatuju všechny. Tam je překvapivě hodně lidí, na to, že tam nevede značka. A odtud nás šifra po vyluštění navádí už do cíle, který je kus západně od Chyňavy, nad údolím Žlubineckého potoka. My to ale bereme přes Chyňavu, mají tam mít dvě hospody, v jedné mají točit i Svijany ... lepší než Staráč. Nakonec má dokonce ceduli Bakaláře, ale je zavřená. A podle otevíračky na dveřích má být otevřená. Takže stejně končíme na tom Staráčovi – fuj – v Dělnickém domě. Ale překvapivě tu žádná další hlídka není. Moc dlouho tu teda nepobydeme, mně jeden Staráč stačí.
Cestou z vesnice ven kapku bloudíme. Od toho tu konec konců jsme. Cestou do cíle už potkáváme nějaké účastníky, co v cíli byli, ale spěchají domů. Pod samotným cílem pak Višňáka, co šel od cílového ohně pro vodu do studánky (nebo do potoka?). Ten nám vykládá, kudy se do cíle dostat, přičemž ho Dejla pro jistotu kousne do stehna. U Mariánina psa nepřekvapí.... Višňák ale kapku překvapenej je a nadšením neoplývá.
U cíle už se na ohni vaří a hraje na kytary. Ti, co vyhráli tu byli prý už v 10 ráno, my jsme dorazili cca v devět večer. Krom několika kytar jsou u ohně i housle a viola, je to fajn. Já jdu spát asi v jednu, ti nejvytrvalejší (tedy mj. Mariána) až někdy kolem páté. Furt je slušné počasí, tak zase pod širákem.
Neděle 31.3.2024
Ráno vstávám kolem osmé či deváté, to Mariána chrápe téměř do oběda. Na ohni si dělám aspoň topinky. Řada lidí vaří, někteří postupně odcházejí – buď na bus do Chyňavy nebo na vlak do Nižboru... Časem se na jedné straně tábora začnou stavět jakési lidské věže ... no teda jen do výšky 2. Nějakou dobu na ně koukám, většina hloučku to zkouší poprvé, za instruktora je Jirka, zkouší to ale třeba i Terka s Lososem. Nakonec podléhám taky a zkusím si něco jednoduchého s Žofkou a s Péťou ... postupně. Je to docela zábava, prý tomu říkají akrojóga. Beru si od Jirky kontakt, že bych to možná někdy zkusil.
Mariána už mezi tím vyrazila na vlak, Skupinka kolem Foa, Áji a Johnnyho pokračuje někam dál čundrem, možná jako jediná. Já s Jirkou a spol. jdeme teda na vlak do Nižboru, tam stíháme před odjezdem 1-2 pivka v místní netradiční nádražce. Je hezky, teplo, sedíme venku. Bludičů je tu víc, někteří čekají na vlak v protisměru, možná ještě někam půjdou... My jedeme do Berouna, kde přestupujeme na rychlík do Prahy. Můj návrh jít na Medvěda (tedy do pivovaru) nějak nenachází podporu. V Praze na Smíchově se rozcházíme, vlak ani dál nejede, zřejmě kvůli rozpadajícímu se výtoňskému mostu. Celkově to byla moc fajn akce ... hlavně fajn lidi. Chtělo by to víc takových ... akcí i lidí;-)
Zpět na hlavní stránku cancáku.
Sepsáno 3 - 4.4.2022