Lipnický saunový čundr 19. - 21.4.2024
Sepsal: Jóžin
Zvadlo neexistuje a ani nikdy neexistovalo.
Protože Šárka měla před měsícem rýmičku, museli jsme společný čundr s Mariánou odložit a první vhodný termín se ukázal být tento. Předchozí týdny bylo v podstatě letní počasí, krátce před akcí se ale krutě ochladilo ... Navíc těsně předem to vypadalo, že bude celou sobotu pršet. Ale co, nějak to zvládneme. Když jsme vymýšleli kam jet, už minule padl návrh na nějakou saunu v přírodě a vzhledem k tomu, že Mariána potřebovala něco na Vysočině … poptal jsem se Járy a ten mi doporučil saunu u hotelu Kouty. Je na rybníce … a těsně před akcí zjišťuju, že chtějí rezervaci předem … a v sobotu mají volný nakonec až timeslot 18 – 20 h … tak se musíme přizpůsobit.
Pátek 19.4.2024
Mariána má zase zpoždění, takže ani my nespěcháme a dáváme doma ještě večeři. Jedeme autem, protože cestou zpátky potřebujeme v Hoře Kutné vyzvednout letní kola pro naše nové Volvo. Do Ledče nad Sázavou přijíždíme slabě po osmé večerní. Za mírného deště parkujeme v Nádražní ulici a jdeme pěšky do restaurace U řeky, kde mají místní ledečské pivo Šepťák – dvanáctku za 55 Kč. Je moc dobrá. Mariána se Šárkou a Dejlou doráží při druhém pivu a dávají si tu i večeři, vaří překvapivě až do 22h. Jinak mají tu moc pěknou servírku. Vydržíme až do zavíračky, venku vytrvale prší.
Na mapě se mi podařilo najít jakýsi turistický přístřešek u vyhlídky na Ledeč, tak tam jdeme. Přístřešek má překvapivě uprostřed ohniště a kolem dokola lavičky, tak kamení z ohniště odstraníme a spíme tam.
Sobota 20.4.2024
Ráno se nám moc nechce vstávat, venku stále prší. Teda na jednu kraťoučkou chvíli vyleze i slunce, ale pak zase prší... Sbalíme se, obnovíme ohniště a vaříme k snidani těstoviny. Asi ve 13:30 náš přístřešek opouštíme, jdeme se vyhlídnout a pak vytrvalým deštěm míříme zpět do restaurace U řeky, kde si chceme dát pivko či dvě. Jenže je beznadějně plná. Tak hledáme jinou. Najdeme, že u nádraží mají mít taky místní pivo a mají mít otevřeno, ale když tam přijdeme, mají zavřeno. Nakonec tedy končíme v kavárně Kovárna, kde točí Kácov. Přední místnost je obsazená nějakou akcí, zadní je docela hnusná, ale co už. Dáváme jen jedno pivo, abychom přišli k sauně včas.
Vytrvalým deštěm jdeme po červené a zelené proti proudu Sázavy a pak po zelené uhýbáme k jihu přes místo značené na mapě jako "obtížný průchod". Dané místo jsme teda v reálu neidentifikovali, ale značku tu mají značenou dost mizerně. Dál pak zelená vede po silnici až do Mstislavic, cestou dáváme v autobusové zastávce oběd. Pomalu přestává pršet.
Po zelené jdeme až ke zřícenině tvrze Melechov – byla to jen věž obtočená valem a příkopem. Zdivo je ale dochované do výšky asi 5 pater a je částečně opravené. V příkopu mají plac na spaní a ohniště. My ale pokračujeme po cestě a následně po silnici skrz vesnici Kouty až k hotelu Kouty. Tak je velmi milá recepční, u které zaplatíme (nakonec 900 Kč za 2 hodiny pro 2 dospělé a 4 děti), zařídíme odložení batohů na nějakém pokoji ... a pak si dáme ještě pivko, než bude náš čas.
Sauna je přístupná z obou břehů rybníka po lávce, krom této tu mají prý ještě 3 další a dole pod chatkama vidíme nějakou dvojici ve venkovní vyhřívané vířivce (aspoň to tak vypadá) a jedno další stejně vypadající zařízení zavřené. Taky by to mohlo být fajn, ale tady se zřejmě všechno musí rezervovat dopředu a není možné atrakce střídat. Saunu máme nakonec sami pro sebe, byť do ohřívárny by se 15 neobézních lidí vešlo (a to jsme se to nesnažili rezervovat jen pro nás). Šárka ja nakonec s Dejlou celou dobu v odpočívárně, do sauny ze záhadného důvodu nechce. Ale Sváťa jde párkrát na chvíli s námi. Ochlazujeme se v rybníce, je docela studený. Mojmír se v něm prý taky namočil celý, Dobruška zůstala asi u kotníků...
Na konci našeho timeslotu se k nám přidávají do sauny 3 ženy, z čehož zřejmě jen 2 patří k sobě. Asi se snaží držet to množství saunujících se v nízkých jednotkách osob. V restauraci hotelu si dáváme ještě jedno pivo (Bernarda – bohužel) a řešíme, kam pokračovat. Nakonec podlehnu Mariánině nápadu dojít zítra do Lipnice a pak do Světlé na vlak. Po lesních cestách jdeme k východu, kvůli Mariáně přejdeme rozumné místo na spaní, protože ji to hrozně táhne na zelenou ... značku, ne chlast. A pak rozumná místa na spaní nejsou.
Nakonec něco daleko daleko najdeme. Rozděláváme oheň, Dejla se rozhodne okusovat Sváťu s Dobruškou, tak jí musím vysvětlit, že tohle se nedělá. Pak už je uvázaná. Zvládám kvalitně připálit čočku. Hrajeme, zpíváma, popíjíme a časem jdeme spát.
Neděle 21.4.2024
Ráno vstáváme asi v 10:30, říkám si, že nechám zbytek vyspat. Mariána rozfoukává oheň, v připáleném kotlíku vaříme polévku z pytlíku ... není to žádná pochoutka, Šárka to nechce žrát.
Jdeme po zelené do Lipnice, cestou si dělám se Sváťou miniodbočku k jednomu ze zdejších lomů, jsou tam do skály vytesaný nějaký oči a říkají tomu Národní památník odposlechu. Na ceduli se ale dozvídáme, že v jiném zdejším lomu – Hranice – mají plovoucí saunu. Později nicméně zjišťuju, že tam si to říká Hidden Retreat, mají to i s ubytováním a zřejmě řádně drahé. A dáváme tu taky oběd. V Lipnici míříme do Mariániny vysněné hospody U české koruny, kam to Mariánu táhlo na Haškův ležák, což má být ležák vařený specielně pro Lipnici, ale Bernardem. Do hospody nesmí psi, takže Mariána i se Šárkou a s Dejlou zůstávají na zahrádce, já s mýma dětma tam necháváme batohy a jdeme na hrad. Já mám místní hrad docela nedávno nafocený, takže ho chci jen ukázat dětem, v podstatě nefotím, takže ho projdeme i relativně rychle. Betonové stropy v paláci jsou teda děs, ale jinak je to pěkný hrad.
Vracíme se k Mariáně, která stále ještě mrzne i se samicema na zahrádce ... ono je dneska docela hezky, svítí sluníčko ... ale teploty jsou určitě pod 10° C a navíc zahrádka je už ve stínu. Dávám jen jedno malé pivko, nechápu, co Mariána na tomhle ležáku má. Dá se to ... ale dvanáctku Rebela bych si dal radši a to brodské pivo určitě nepatří k mým oblíbeným. A pak vyrážíme do Světlé na vlak. Jdeme v podstatě bez zastávky, pauzu děláme až ve Světlé na nábřeží Sázavy, tam si dáváme drobnou svačinku a já jdu do zdejší Blily koupit chleba na doma. Pak už se přesouváme na blízkou zastávku Světlá nad Sázavou – město, kde mají i hospodu, ale točí místo piva kozlí chcánky. Naštěstí nám to jede za chvíli.
Vystupujeme v Ledči, zdejší nádražní hospůdka je opět zavřená, ikdyž má být otevřená. Ale nám je to jedno, už jedeme domů. Naše auto naštěstí nikdo neukradl, takže se u něj loučíme s Mariánou, Šárkou i Dejlou a odjíždíme domů. Cestou ještě stavíme v Kutné Hoře, kde kupuju od jednoho týpka použitá originál Volvo kola, na která si chci dát nové letní pneu a pak klasicky přehazovat letní a zimní.
Zpět na hlavní stránku cancáku.
Sepsáno 22.4. - 2.5.2024