Slovensko - Trenčanský čundr 3. - 8.5.2024
Sepsal: Jóžin
Zvadlo neexistuje a ani nikdy neexistovalo.
O Velikonocích děti hnily s Klokanem a i na filipojakubskou noc po nich toužil, takže na mne zbývá až druhý květnový svátek. Před ním je ale uvolňuju ze školy, uděláme si prodloužený víkend.
Ještě ve čtvrtek večer řeším kam - předpověď není nic moc, na Slovensku zvažuju ještě Ráj, pak něco v Maďarsku / Rakousku / Německu / Polsku ... nakonec zůstáváme u Slovenska a pojedeme autem, takže se můžeme někam přesunout, když bude ke konci hnusně.
Pátek 3.5.2024
Chci vyjíždět v 15 h, nakonec to zvládáme až něco po 16. h. Jedeme do Pardubic, kde jsem na poslední chvíli objednal plachtu 3 x 4 m, v Hangáru ji neměli.
Dál nás navigace vede na Žďár n. S., kus za ním najíždíme na D1 ... a auto začíná jaksi vibrovat, když šlápnu na plyn. Je to dost na hovno, kousek před Brnem volám AV dílům, ale nebereou mi to. Pak Kuželovi, ten tvrdí, že s tím dojedu ... tak pokračuju, ale o kus dál začíná svítit jakási kontrolka. Takže na kraji Brna sjíždím, kdesi zastavuju a v manuálu dohledávám, že kontrolka je "systém řízení emisí" a že s tím mám jet do servisu. Volám tedy Mariáně, která je naštěstí v Brně, a domlouvám se s ní, že jí nechám klíčky a ona to auto hodí v pondělí někam do servisu. Nakonec s tím dojíždím až k ní před barák, těch 10 km to ještě zvládne. Tam si já s dětma bereme z auta batohy a jdeme s Mariánou na pivo do nedaleké hospody.
U dvou hřebíčků točí krom splašků od Primátora i pár docela dobrých piv z minipivovarů. Popíjíme a mezi tím řeším co a jak - na Slovensko budeme pokračovat veřejnou dopravou, nocleh nám Mariána nenabízí...
Nakonec se rozhodnu popojet do Břeclavi a přespat v tamním lese. Zdejší (jihomoravský) tarif drah je zcela nepochopitelný, finálně kupuju přes IDOS jízdenku IDS JMK, která ale asi neplatí na railjety, což nám cestu trochu protáhne. Po půl desáté Mariánu v hospodě opouštíme a jdeme na nádr Brno-Řečkovice, odkud ve 21:49 odjíždíme směr zdejší hlavní nádraží a tam přesedáme na spěšňák směr Břeclav.
V Břeclavi jsme ve 23:15. Jdeme podél trati a po lávce na železničním mostě přes Dyji do Česnekového lesa, jmenuje se zjevně podle medvědího česneku, kterého tu rostou fůry. Rozkládáme v něm ležení ... zajímavá vůně. A jdeme spát, nic nestavíme, pršet nemá.
Sobota 4.5.2024
Budík nás budí v 6:35 ... mne teda ne, ta blízká železniční trať, ještě s železným mostem přes Dyji - měli jsme jít někam dál.
Balíme, já pak pomáhám Svátě a jdem zpátky na nádr., protože v 7:35 nám jede vlak do Hodonína. Tam přestupujeme na vlak směr Vrbovce, což už je v Horních Uhrách. Ve Vrbovcoch přesedáme už na slovenský vlak, který jede až do Trenčína. Jízdenky kupuju všechny online, nejlépe vychází IDS-JMK do poslední zastávky v ČR - Javorník nad Veličkou zastávka - a odtamtud už na slovenskou jízdenku. Kupuji ji i dětem, zatím slovenský průkaz na dopravu zdarma nemají.
Vystupujeme ve Višňovém, už ze zastávky vidíme čachtický hrad. Mažeme se a lezeme nahoru. Hrad je částečně opravený, platí se tu vlezné. Nejdřív koukáme na sokolníky, mají pěkné ptáky. Hlavně puštíka bradatého. Pak částečně procházíme hrad sami a následně absolvujeme prohlídku s průvodkyní. Po prohlídce dáváme oběd z vlastních zásob.
Po žluté slézáme z druhé strany k Višňovému a pak přelézáme docela ostrý kopeček na značce do Nového Mesta nad Váhom, cestou je na něj docela pěkná vyhlídka. Následně slézáme do města a míříme do Soul Art & Music baru, což má být první craft beer bar ve městě. Na posledních pár stech metrech začíná pršet. Ale bar je zavřený, mají až od 18 h.
Tak končíme na chvíli v baru Aria, kde mají jakéhosi Bradáče. Posléze zjišťuju, že za ním stojí Heineken. Zkoumám i zajímavé hospody v okolí, ale vrcholem je tu česká Pražačka. Tak tedy po jednom Bradáčovi necháváme holky a batohy pod střechou poblíž Soul baru a na lehko jdeme s Mojmírem vyřídit všem dětem zdejší průkazky na železnici zdarma. Baba na pokladně je docela příjemná, vyřizujeme to bez problémů.
Cestou zpět kupujeme chleba a pár minut před šestou jsme už všichni v Soul baru. Už otevřeli. Sedíme z počátku venku, ale následně nás déšť zahání dovnitř. Mají tu dost milou a ochotnou servírku, krom desítky Bakaláře a desítky Pražačky (proč?) tu mají velmi příjemnou jedenáctku Kalteneckera a 2 různé IPA od pivovaru Hellstork z Myjavy. Chutnají obě v podstatě stejně, zpíš jako NEIPA než IPA, ale jsou dobré. Po ochutnání těchto 3 piv něco po 19. hodině odcházíme.
Jdeme přes kanál a Váh na levý břeh a tam po zelené značce po protipovodňovém valu směr Beckov. Protože se už ale dost stmívá, scházíme k severnímu konci pískovny (nebo co to je) Zelená voda a tam nacházíme jakýsi rybářský flek s ohništěm, nuda pláž vedle není na spaní nic moc. Tak tu zůstáváme. Dělám tyče na plachtu, protože spadlo pár kapek - ale nakonec se vyčasí, tak ji nestavíme. K večeři vařím těstoviny, rozdělávání ohně je docela boj, zdejší dřevo nechce moc hořet ani s použitím březové kůry.
Neděle 5.5.2024
Snídáme zbytek buchet od babičky, balíme a pokračujem na Beckov, na hrad, samozřejmě. Platí se tu vlezné, hrad je rozlehlý, místy dost obetonovaný, ale třeba jednu valenou klenbu obnovili pěkně. Jdeme na prohlídku západního paláce, ta je s průvodkyní. Mají tam v jedné místnosti velmi podivnou audiovizuální show s trubadúrem a dvěma mluvícíma obrazama. Dost trapné, za mně. Zbytek hradu už procházíme bez průvodce, děti se pak pod jádrem hradu řežou pěnovými meči. Mají tu i kováře, různé stánky s blbostma a tak.
Pak pokračujeme po zelené k východu, přes kopečky do vsi Selec, je hezky, svítí sluníčko ... do kopce kapku horko. Někde po cestě dáváme oběd. Klesání do vsi není moc prošlapané, asi tu moc nikdo nechodí. Dole nás hned vítá Selecká krčma, kde točí Svijany, bohužel desítku a natočit ji jim trvá čtvrt hodiny. Občerstvujeme se, dobíjíme mobily, nabíráme vodu a odcházíme. Dál míříme po zelené směr Inovec, samozřejmě dost to stoupá. Někde po cestě se zastavujeme a prohlížíme na klíšťata - ale dobrý. K večeru se vydrápeme na červenou na rozcestí pod Inovcom, po ní jdeme ještě o kousek dál k rozcestníku Sviniarky.
Hledáme místo na spaní - zkoumám terén na vyhlídce Dr. Bundalu ... výhled nic moc, ohniště žádné. Tak slézám ještě o kus níž, tam je taková plošinka a bahnitá studánka, ohniště zase ne. Ale na spaní OK. Takže se tam přesouváme. Než se ale vybalíme, procházejí tu 2 pěšáci směrem nahoru na Inovec. Tak rozdělávání ohně odkládám, vybalujeme se, pěšáci se časem vrací. Ale už jsou tři, zjevně se na Inovci rozmnožili. Oheň následně rozděláváme na cestě a vaříme čočku s doma uvařenými vejci. Nemá pršet, spíme pod širákem.
Ponděli 6.5.2024
V noci tu vyřvávají nějací srnci či co. Ráno zase Dobruščin budík. Balíme, chci snídat zbytek čočky ze včerejšku, ale Dobruška v ní najde 2 slimáky - na kotlíku bylo víčko, ale ne dobře usazené. Tak to vyhazujeme a snídáme tuňáka s chlebem. Stoupáme přes vyhlídku zpátky na červenou, tam necháváme batohy a nahoru na Inovec jdeme na lehko. Je tam přístřešek, na spaní dost na hovno, ohniště, kříž a rozhledna, volně přístupná. Výhled na Beckov a Nové Mesto OK, na Trenčín překáží stromy.
Vracíme se k batohům a už na těžko klesáme k Chatě pod Inovcom, kde si dáváme něco k pití. Mají tu Urpiner - světlou dvanáctku a tmavou jedenáctku - překvapivě se to docela dá, zvlášť to tmavé. Po 3 pivech odcházíme, bereme to po zelené přes kyselku v Krásnej dolině. Je to jen taková studánka, kyselka je dost železitá, ale téměř bez CO2. Bohužel tu není ohniště, chtěl jsem tady uvařit oběd. Nabíráme kyselku a pokračujeme dolů až k železniční stanici Mnichova Lehota.
Kus za ní to už nevydržím a vařím instantní polévky na plynovém vařiči, který s sebou táhnu. Odtud jdeme bučinama po červené až k Chatě pod Ostrým Vrchom, která je ale zavřená, protože je pondělí. Má začít pršet, ale zatím nic. Scházíme k Soblahovské kyselce, altán nad ní vypadá, jak si ho pamatuju, ale kyselka teče jen z jedné trubky a to ještě dost slabě. Opět v podstatě bez CO2, zato více sirnatá. Takhle jsem si ty chutě zdejších kyselek teda nepamatoval. Mají tu i ohniště a posezení, po tom se válí Dobruška se Sváťou, Dobruška je nějaká vyčerpaná.
Ikdyž už má pršet, stále nic. Pokračujeme tedy do Soblahova do hospody U Ondreje, kde točí mj. jejich pivo značky Ondrej, co jim uvařil trenčanský minipivovar Lanius. Dá se, ale obsluha nic moc. Po dvou kouscích odcházíme nahoru směr rozhledna Dúbravka, kde potkáváme nějakou dvojici, co si tu romanticky povídá, ale mi si jdeme rozdělat oheň, je tu veřejné ohniště. To je odradí, píchat na veřejnosti se jim nechce, takže odchází. Na ohni vaříme rýži s vepřovým a spíme v přístřešku u rozhledny. Stále neprší.
Úterý 7.5.2024
V noci pár kapak spadne, ale žádný brutální déšť, jak slibovali, se nekoná. Ráno tu kapku otravují domorodci venčící své psy... Vstáváme asi v 8:15, balíme, dojídáme drobný zbytek večeře a vaříme na ohni polévku. Drobně mrholí. Jdeme po nějaké divné značce ke Kubranskej kyselke - tu jsem si takhle nepamatoval, ale paměť šestiletého dítěte... Je integrovaná v areálu jakéhosi občerstvení, nic moc krása. Dobíráme kyselku a pokračujeme kus po červené a následně po neexistující zelené podél muničního skladu nahoru k Brezině.
Hospoda uprostřed Breziny je zavřená, ale zdejší fitness stezka stále existuje, tak se na pár místech zastavujeme. Pak slézáme na sídlisko Juh, obcházíme panelák, kde jsme kdysi bydleli. Je zateplený a má docela pěknou fasádu. Hřiště na druhé straně taky doznalo změn, je tu mj. velká síť na lezení a celkem velký suchý tobogán. Nejbližší sámoška, kam jsme chodili nakupovat, stále funguje. Chleba ale nemají, tak musím na Orenburg, kde je Billa (ta naše sámoška je něco místního). Vypadá to, že tady ty sámošky na sídlištích přežily, ne jako u nás. Obědváme rybičky s čerstvým chlebem, zajídáme to skořicovými hnízdy a pak se vracíme zpátky na Brezinu.
Scházíme dolů k městu, trochu prší. Lezeme nahoru na hrad, ale na pokladně nám nechtějí schovat batohy a zároveň nás nechtějí pustit na velký okruh (interiéry), protože máme batohy. Tak musíme jen na malý. Prolézáme hrad tedy bez průvodce, do paláce nás nepustí. I tak děti blbnou kde se dá, na kuželkách ... a tak.
Pak jdeme dolů do zdejšího minipivovaru Lanius. Pivo vaří ve větším pivovaru za městem, ale původní malou varnu tu pořád mají, teď už jen na ozdobu. Zkouším ležák, pšenici, APA, IPA a stout. Kromě toho stoutu je to všechno takové nic moc, ale dá se. Stout je fajn, taky je to šestnáctka... Asi v 19:30 odcházíme. Jdeme městem na VJV k výstavišti a odtud lezeme po pěšině nahoru na Brezinu k přístřešku u lesa Na dedovej a Vápenice, kde je jedno z mnoha místních veřejných ohnišť.
K večeři vaříme těstoviny s gulášovkou. Přístřešek je na spaní nevhodný, proto stavíme v lese mezi dvěma stromama plachtu. Pršet nemá, ale ...
Středa 8.5.2024
V noci samozřejmě prší. A dost. Ráno, když začnu vstávat, nevidím pod plachtou Sváťu. To mě docela vyděsí - budím Dobrušku s Mojmírem ... ale Sváťa se naštěstí jen vykutálela ven zpod plachty. Takže má dost mokrej spacák. Ten má ale nějakou voděodolnou úpravu, tak to snad nebude tak zlý.
Balíme a stejnou cestou jako včera se vracíme do Trenčína. Po dešti je ale cestička rozbahněná, navíc je to místy dost z kopce, takže se kromě Dobrušky všichni vyválíme v blátě.
Na nádraží kupujeme jízdenky - online jim to nefungovalo. Děti dostanou jízdenky zdarma do Púchova a odtud do Horní Lidče placené, já platím celou trasu. Zpětně zjišťuju, že mě by vyšlo levněji koupit si jízdenku od ČD (ale děti ne - tam jsou ŽSR levnější i na úseku Púchov - Horní Lideč). Ještě před příjezdem vlaku si převlékáme zabahněné gatě. V Púchově přestupujeme, na českou část trasy kupuju skupinovou víkendovou jízdenku z věrnostního programu ČD, zapnuli ji i na státní svátek...
Zpět na hlavní stránku cancáku.
Sepsáno 3. - 8.5.2024