Předvánoční čundr do Ráje 6.12. - 8.12.2002

Sepsal: Jóžin

Zde najdete příslušné zvadlo.

Pátek 6.12.2002

Kolem 17-té hodiny vyrážím maximální rychlostí z koleje ... a kupodivu stíhám na hlavním nádraží dosti narvaný vlak do Jičína, který se zákeřně tváří, že jede jen do Nymburka. Ve vlaku na mě čeká Klokan. V Jičíně před nás připojují ještě jeden vůz, který jede pro změnu do Turnova, ač na sobě má ceduli "Smiřice". My se nenecháváme zmást a přesedáme do něj ... a slabě před 20:00 úspěšně vystupujeme v Borku pod Troskami.

Hned na nádraží nás vítá roztomilé štěňátko nějakého salašnického psa, které přišlo se svojí majitelkou pozdravit některého železničáře. Roztomilé štěňátko má 36 kg, je dosti dovádivé a zmíněná osoba má dost co dělat, aby ho udržela.

Navzdory Klokanově neobvykle silné touze po bahně se musíme zastavit v místní hospodě, abychom se ujistili, že se Svijanské nezkazilo. Třináctku nemají, ale jedenáctka se nezkazila:-) Po prostudování malorohozeckého transparentu na téma "jak má správně hospodský zacházet s pivem" podléhám Klokanovi toužícím po bahně a jdu zaplatit. Obsluha se mě překvapeně ptá: "Už?" .... vůbec ji nerozčiluje, že má mít už asi 15 minut zavřeno (zavíračka 21:00).

Vyrážíme krásně rozbahněnou žlutou značkou k jihozápadu - směr Vidlák a Věžák. Na blíže nespecifikovaném místě značku opouštíme a jdeme spát do jeskyně, kterou jsem dosud znal jen z doslechu. Bez problémů ji nalézáme a tak se v ní ukládáme ku spánku. (Pozn. pro znalé: Jde o tu jeskyni, kde Tygřice před lety pobívaly před Silvestrem.)


Sobota 7.12.2002

Přes noc bylo jasno, takže po ránu není nejtepleji. Vaříme snídani, zajídáme ji mými švestkami v rumu, balíme a vyrážíme těsně před poledním.

Doplácáme se na rozcestí Věžického a Nebákovského údolí, odtud vylezeme po červené do Libošovic, kde na okraji fotím Klokana s místním přimrzlým domorodcem:-) Na návsi je vcelku sympaticky vyhlížející hospoda se svijanským vývěsním štítem. Nicméně ozývá se z ní podezřelá hudba a tak raději pokračujeme po červené na Kost. Tady je totálně mrtvo, místní hotel se jeví krajně nesympaticky (hlavně kvůli Gambrinusu), takže v podstatě bez zastavení pokračujeme po červené směr rybník u Branžeže.

Hledáme osadu zvanou Trpasluj, ale vzhledem k chabému popisu nevíme, kde začít, takže nakonec po červené procházíme Srbskem (žádná hospoda) a prolézáme fakt pěkné skály na Sokolce. Zde "obědváme", ačkoliv se právě začíná stmívat. Pak opět vyrážíme s úmyslem přespat na Stříbrném orlu - nenecháváme se zmást mírně přeznačenou červenou a po žluté a modré se dostáváme ke studánce Hrdinka.

Nabíráme vodu a Klokan provádí očistu, když v tom se z temného lesa vynoří kouzelný dědeček. Tento se nám představí jako bývalý hajný, který držel ochrannou ruku nad Stříbrným orlem - a po chvíli vzájemného oťukávání mu to uvěříme. Varuje nás před ochranáři, říká nám, které převisy už nejsou bezpečné (je mezi nimi i Stříbrný orel), jaké mají ochranáři zvyky a vůbec. (Blíže viz tady.) Pak nás odvádí pod jeden převis, který je snad ještě bezpečný - respektive Děda neví o tom, že by o něm ochranáři už věděli.

Rozděláváme oheň a pokoušíme se kouzelného dědečka otrávit čokoládou, luncheon meatem a hruškovicí. Děda nás opouští kolem 19-té hodiny. My zatím vaříme večeři a po ní ještě svařák. Klokan něco málo zahraje na svou "novou" kytaru, která má na tomto čundru premiéru a pak jdeme spát.


Neděle 8.12.2002

K ránu je poměrně solidní zima - asi někde na hranici, kdy jsem schopen ve veškerém svém zimním oděvu ještě spát s Klokanem sepnut ve spacáku ... kdybych tušil, že bude cca -9 °C, tak bych to nedělal. Klokanovi je dobře, je nabalenej jako cibule.

Celkem brzo vyrážíme na dřevo, rozděláváme oheň vaříme k snídani podivnou zahuštěnou polévku. Pak doplňujeme tekutiny ještě čajem (s rumem, samozřejmě), v průběhu čehož si čteme kempovku. Dozvídáme se, že Děda má ve zvyku trempy odchytávat u studánky a vodit je na tuto osadu .... jen si nejsem jist, jak dlouho tato osada bude zůstávat neobjevená, když se na ní takto výrazně zvyšuje provoz. Vyrazit se nám daří někdy kolem 11-té.

Jdeme zpět ke studánce, zde dobíráme vodu, schováváme batohy a jdeme se podívat na Pelíšky. U centrálního ohniště nalézáme avizovanou ochranářskou cedulku (viz). Stejně tak v jednom z tamnějších převisů ... nicméně ani ostatní nebudou samozřejmě bezpečné. Vracíme se pro batohy a jdeme na Stříbrného orla. Tam cedulka sice není, ale je vidět, že tu nikdo nespal už dost dlouho.

Pak míříme po značkách na Drábské světničky, cestou hledaje nějaký převis nalézáme zkratku na Klamornu. Tam se ale zdržujeme příliš dlouho, a tak Drábské světničky můžeme už jen proletět. Na Drábských sv. je (pro mě nově) jakási vrátnice - zřejmě tam přes léto vybírají vstupné ... a zřejmě tam bývá i nějaké občerstvení. Po bleskové prohlídce hradu tedy vyrážíme skrz Studený průchod a Olšinu (je tu fůra hospod - povětšinou Svijany a Gambrinus dohromady) do Březiny.

Tam stíháme v sympatické hospodě po jedné desítce z Kláštera za deset korun (mají tu i klášterskou 12° a svijanskou 11°) a jdeme na vlak. Ten má samozřejmě zpoždění, takže příjemně mrzneme na zastávce. Nakonec kupodivu přijede a odveze nás do Mnichova Hradiště, kde chvíli zmatkujeme, ale nakonec čekáme na opožděný rychlík do Prahy. Ten zvládá své zpoždění ještě znásobit, takže Klokanovi pak v Praze ujíždí jak poslední vlak do Chrášťan, tak i autobus v 18:55. Hold České dráhy ...



Zpět na hlavní stránku cancáku.
Vytvořeno 22.12.2002