Velikonoční čundr Blanským lesem 9. - 12.4.2004

Sepsal: Jóžin

Zde najdete příslušné zvadlo.

Pátek 9.4.2004

Tentokrát vyrážíme opravdu v úchylné sestavě - z Prahy jedeme tři matfyzáci - já, Smädný mnich a Láďa (premiérově), v Budějovicích se k nám má přidat ještě Nádobí, které je tentokrát kupodivu ochotné táhnout se kvůli třem dnům přes půl republiky. Klokan nejede, má stále ještě zanícený měchýř.

Cestou do Budějovic hrajeme mariáš, Láďa se kupodivu nepokouší svést žádnou z nezletilých, které s námi jedou v kupé (ale je tak nadržený, že se mu nezletilé nezdají). V Budějovicích na nás opravdu již čeká Obzvlášť Těžký Zgarb se svojí Miskou. Společně nasedáme do couráku směr Krumlov a slabě před 20:00 vystupujeme v Třísově. Již u zastávky nás láká na třináctku Samsona cedule hospody U Vlčáka, kterou někteří z nás znají z matfyzáckého sjezdu Vltavy. Hospoda je podezřele daleko od kolejí, dřív bývala blíž:-)

V hospodě je celkem příjemně, trochu tu i něco vaří (třeba dobrou sekanou:-) ), pro slušné lidi mají Budweiser Bürgerbräu za 16 Kč, pro zvrhlíky pak Gambrhnus. Někdy po desáté odcházíme směrem k Dívčímu Kameni nemajíce jasnou představu, kde budeme spát. Kousek za tratí ale objevuji po pravé straně jakýsi lesík na kopečku ... kde se dá kupodivu spát celkem dobře. Tedy pokud nejste vysazení proti ostružinám. Takže tu rozbíjíme tábor a protože nebe nevypadá až tak zle, nic nestavíme.


Sobota 10.4.2004

Ráno nás vyhání ze spacáků drobný náznak přeháňky. Nádobí objevuje na našem kopečku i ohniště, na kterém vaříme k snídani jakousi rýži. Po jídle vyrážíme po značce na Dívčí Kámen, kousek před ním značku však ztrácíme a bereme to nábližkou. Na hradě se toho moc od minula nezměnilo, jen se tu vyskytuje jakási banda bláznů s meči a jinými podobnými ptákovinami ... a taky s jednou celkem pěknou markytánkou:-) Jinak je tu až přílišný provoz...

Z hradu míříme podél potoka nahoru do Holubova. Všechny brody na Křemžském potoce zmizely, jsou tu teď místo nich hnusné, nízké a nesjízdné betonové mostky. V Holubově míjíme dvě hospody se Samsonem, v Krasetíně pak Bernarda a míříme po zelené na Kleť. Obzvlášť Těžký Zgarb se ale začíná táhnout jako sopel, takže si s Nádobím dáváme sraz na Kleti v hospodě a opouštíme ho. Po chvíli procházíme pod lanovkou a rozhoduje se to vzít přímo pod ní, protože je tu cesta, je to kratší a není to po silnici.

Se vzrůstající nadmořskou výškou přibývá sníh, ke konci už je cesta zcela pokrytá a dost kluzká, díky čemuž se po ní drápeme (hlavně já) velmi pomalu. Nahoře na vrcholu Kletě se chvíli rozhlížíme, není totiž vůbec žádný výhled. Rozhledna je naštěstí zavřená, takže přicházíme o dilema, zda vylézt nejdřív na rozhlednu, nebo ji nechat na později a zapadnout do hospody. Hospoda (či spíše horská chata) na Kleti se snaží příchozího odradit krušovickými cedulemi, leč ve skutečnosti tu točí 3 druhy Eggenberga a podávají opravdu solidní porce jídla. To vše za celkem lidové ceny. Jen otvírací doba je mírně úchylná - jen Pá, So, Ne - cca 10 - 17 hodin.

Asi deset minut po našem příchodu do lokálu, zrovna když se dohodneme, že by mohlo mít tak hodinu zpoždění, přichází Nádobí. Zřejmě přepnuji na turbo pohon (ale k snídani byla fakt rýže, ne čočka). V hospodě si dáváme pár piv i něco k jídlu a posíláme pohledy Aleškovi a Klokanovi. Něco před 17:00 vyrážíme zase dál - po modré směrem k sedlu Na hospůdce. Název je ovšem klamný, hospodu tu nemají ... respektive u jednoho z prvních domů vidíme jakýsi chlívek s cedulí vinárna, ale nevěříme, že tam lze dostat k pití i jiné pochutiny, než kozí moč. A tu nepotřebujeme, máme s sebou vlastní Kozu:-)

No, naší Koze se už moc šlapat nechce (zřejmě ji přitahuje ten chlívek), přesto ji však zvládáme dotáhnout ještě asi o dva kilometry dál směrem ke Kuklovu, kde si vybíráme místa na spaní a stavíme přístřešky. Zvrhlé Nádobí s sebou má stan, Láďa pro změnu tyčky od (kulatého) stanu a jakési "tropiko" z něj... K večeři vaříme kupodivu celkem dobré těstoviny a čaj s rumem. Nemaje s sebou Klokana, ještě chvíli žvaníme, a pak jdeme spát.


Neděle 11.4.2004

Ráno prší. Když zkonstatujeme, že už je to jen ze stromů, vstáváme a vaříme snídani. Poté, co vstane i Láďa, mu Obzvlášť Těžký Zgarb asi čtvrt hodiny spílá, protože v noci chrápal a Zgarbík z toho byl tak vlhký, že nemohl spát.

Za deště balíme a vyrážíme, oděni v různé varianty oděvů proti vodě, směrem na Kuklov. Někde před Kuklovem přestává pršet. Cestou uvažujeme, kam dál z Kuklova - zda po silnici do Chrobol či po značcce do Netolic. Díky našemu kulhajícímu Zgarbu nakonec vítězí varianta přes Lhenice do Netolic - kdyby jeho rozpad postoupil v pondělí příliš daleko, mohli bychom ho nechat odvézt ze Lhenic (autobusem slabě po poledni, pohřební službou kdykoli).

Z hradu Kuklov mnoho nezbylo, na předhradí jsou jen drobné zbytky obvodové hradby, z jádra hradu se dochovalo o něco více. Než hrad opustíme, dáváme si k svačince hrušky ve vlastní šťávě (tedy v hruškovici), a pak se jdeme podívat do vsi na zbytky kláštera. Po cestě potkáváme strašlivou bandu čundráků mířících na Kleť. Jelikož v Kuklově není hospoda, déle tu neotálíme a vyrážíme směr Lhenice. Cestou dáváme oběd. Na trojmodrém a dvojzeleném rozcestí pak dlouho čekáme na pomalu se šinoucí Nádobí.

Když konečně dorazí, domlouváme se, že na něj počkáme v Třešňovém Újezdci a vyrážíme. Kousek před vesnicí nás přepadá déšť. Náves Třešňového Újezdce vypadá nehostinně, nicméně tím se nenecháváme odradit a ptáme se místní mládeže na hospodu. Mládež nás posílá do jakéhosi domu nahoře na návsi, který nemá vůbec žádnou ceduli ... nicméně v něm nakonec hospoda opravdu je. Obsluhuje tu jistá invalidní stařenka, z jediného kohoutu teče dobrý protivínský Platan. S hospodou je spojen i obchod, který je taktéž otevřen - resp. když někdo chce něco v obchodě, stařenka se tam s ním odbelhá a obslouží ho.

Z okna vyhlížíme Nádobí majíce obavu, že by mohlo neoznačenou hospodu přejít (hospoda prý nemá ceduli, protože nedávno dělali novou fasádu) a zároveň částečně sledujeme jakousi moderní českou pohádku, ze které si odnášíme jedno pěkné heslo: "Ukaž koule pitomá, kde se snáze krásti dá." Láďa to nakonec psychicky nevydrží a jde Nádobí naproti. Kupodivu se po nějaké době společně vrátí. Obzvlášť Těžký Zgarb vypadá jako přejetý parním válcem, dokonce s námi ani nechce hrát mariáš.

Domlouváme se, že když je hospoda tady, nemusíme do Lhenic, a že rozpadající se Obzvlášť Těžký Zgarb může zítra odvézt autobus či pohřebák třeba z Horních Chrášťan. Takže Lhenice vynecháváme a za místo na spaní vybíráme Brusenský vrch. Postupem času přestává pršet. Nádobí vyráží asi s půlhodinovým předstihem před námi, kupodivu ho nezvládáme cestou dohnat (Zgarbík si totiž zákeřně sundal obvaz z nohy). Ještě stojí za to poznamenat, že ona stařenka - hospodská - nám v podstatě nabízela možnost někdy v zimě přespat u nich na seně ... ale telefon se mi na ni bohužel vyzískat nepodařilo.

Na Brusenském vrchu Nádobí kupodivu nacházíme. Stavíme příbytky a vaříme večeři, potom ještě chvíli sedíme u ohně ... a jdeme zalézt do spacáků. Je jasno, bude zima...


Pondělí 12.4.2004

Ráno mě budí zima, můj tenčí péřový spacák hold už na teploty pod nulou není. Ještě chvíli se válím ve spacáku, pak ale nakonec vstávám a jdu rozdělat oheň. Postupem času se ke mně přidávají zbylí matfyzáci ... a poté, co splní manželské povinnosti, doráží i Obzvlášť Těžký Zgarb.

Jelikož je velikonoční pondělí, a já jediný jsem přijel na čundr vybaven, je mou povinností Obzvlášť Těžký Zgarb vyšlehat, aby neutrpěla jeho plodnost. Jenže právě v tomto okamžiku se projevuje Zgarbova pečlivě skrývaná agresivita. Rozlícená koza se na mě zákeřně vrhá ve snaze mě zprovodit z tohoto světa. Nicméně její chabé fyzické síly jí stačí jen na to, aby mi utrhla konec pomlázky i s krásnou modrou mašlí. Ve stavu berserkovského šílenství si ani neuvědomuje, jakou krásnou báseň jí k tomu povídám.

Místo utrženého konce pomlázky přidělávám menší borovou větev a půjčuji nástroj ostatním. Miska i Smädný mnich jsou zastrašeni a netroufají si splnit svou povinnost, takže Obzvlášť Těžký Zgarb je pak vyšlehán již jen od Ládi.

Po snídani balíme, a protože je brzo a Zgarbík je ještě plný adrenalinu, vyráží s námi Nádobí do Netolic. Cestou dopíjíme Miskovy zbytky slivovic. Na silnici směr Lužice zjišťujeme, že značka byla přeznačena a vede do Netolic nejspíš po silnici, takže to bereme azimutem podél potoka. V Netolicích na náměstí sundaváme něco po jedenácté batohy a vyrážíme hledat použitelnou hospodu - jednu nacházíme nedaleko východního rohu náměstí. Točí tu Platana a Budvar, slušně a levně vaří. Dáváme si tedy oběd, Láďa fotí místní dekoraci a před jednou hodinou vyrážíme na autobus do Budějovic. Zda se pak rozcházíme - my matfyzáci jedeme do Prahy a Nádobí do Prostějova...


Výše uvedený pravdivý zápis z velikonočního čundr hluboce otřásl Obzvlášť Těžkým Zgarbem. V marné snaze mě naštvat, Obzvlášť Těžký Zgarb vytvořil vlastní slohový výtvor. Jak byste asi čekali, je jeho zápis silně neobjektivní a v některých místech vyloženě nepravdivý. Nicméně, abyste se mohli také pobavit, vrazil jsem vám ho semhle.



Zpět na hlavní stránku cancáku.
Vytvořeno 14.4. - 26.4.2004