Dětský čundr po polabských pískovnách 30.7. - 1.8.2020
Sepsal: Jóžin
Zvadlo neexistuje a ani nikdy neexistovalo.
Původně jsme tento týden měli být se ségřinou rodinou na vodě, ale naši děti onemocněly, od nich to chytila Škrdlata ... a tak jsme nakonec celou vodu zrušili. Nicméně naše děti mi tak špatné nepřišly, alespoň po pár dnech. V červnu jsme čundr nestihli kvůli nějakým jiným (nepodstatným) akcím, tak se nabízelo vyrazit. Po zkušenostech z minulých let jsem si říkal, že víkend stačí. Jelikož ale v neděli má pršet, tak jsem se rozhodl vyrazit už ve čtvrtek odpoledne a vrátit se nejspíš v sobotu. Teploty slibovali kolem 30° C a jasno ... to je spíš na koupání. Tak jsem z toho uplácal čundr po polabských pískovnách II, byť ten první proběhl už opravdu dávno.
Čtvrtek 30.7.2020
Pracuju z domova, ale mám až do 15:45 nějaký call, takže vyrážíme autem, abychom ušetřili čas. Call se tedy na poslední chvíli ruší, ale co už... Děti se hrozně dlouho vypravují a vůbec nespolupracují ... což zdržuje. Vyjíždíme tedy nakonec asi v 15:40 v sestavě já, Sváťa, Dobruška a Mojmír. Jedeme do Lázní Toušeň, po cestě ještě dokupujeme chleba. Parkujeme na kraji vesnice a míříme k malé pískovně SV od vesnice, kde se nachází místní nudapláž.
Na místo dorážíme chvíli před 17 hodinou, je tu odhadem asi 50 naturistů, z toho mimo nás asi 3 děti a jinak postarší osazenstvo. Ale žádní textiláci. Vlezů do vody je tu víc, my parkujeme u toho nejlepšího, samozřejmě. Cákáme se tu asi 2 hodiny a pak vyrážíme. Bereme to lávkou přes Labe a pak kolem káranské vodárny na most přes Jizeru. Kousek za ním odbočujeme do lesa a jdeme dle mapy.cz někam k severozápadu. Dlužno dodat, že mapa fakt odpovídá a cesty, co jsou značené, že nikam nevedou ... fakt nikam nevedou. Mojmír hrozně kvičí – pravda, má letos větší batoh a v něm ten letitý malý a lehký stan. Tvrdí, že ho bolí břicho a že to má hrozně těžký a tak ... Sváťa si taky kapku stěžuje, ale dobrý. Dobruška žádné potíže nemá, jako obvykle.
Za soumraku nás v lese otravuje docela dost komárů. Stan ani jiné přístřešky nestavíme, pršt nemá. K večeři si dáváme fazole, co jsem uvařil k obědu a zbyly ... a jím je jen s Dobruškou, protože Sváťa je nejí ani doma a Mojmír simuluje chorobu a cpe se suchým chlebem.
Pátek 31.7.2020
Ráno dojídám poslední zbytek fazolí a dětem vařím na plynovém vařiči krupičnou kaši. Les je dost suchý a navíc, ikdyž jsem u bezvýznamné cesty a nijak blízko nějaké vesnice, proběhli po ní od rána minimálně 4 běžci.
Pokračujeme dle mapy.cz lesem až k železniční trati 072 a podél ní po mostě přes dálnici na Liberec. Za ním – tedy před nádražím ve Staré Boleslavi - dáváme pauzičku. Dál míříme podél trati k severozápadu, následně ji přelézáme a po Sudohlavenské cestě jdeme až na křižovatku s červenou značkou. Děláme pár dalších pauz, ale Mojmír dnes už nekvičí ... a Sváťa je taky v pohodě. Slunce svítí, je vedro.
Červená značka nás po chvíli přivádí k pískovně Lhota. Je celá oplocená a platí se zde vstupné. Výběrčí je ovšem hodná, a tak platím jen já, děti to mají zadarmo. Nudapláž je obrovská – zabírá asi polovinu z plážového obvodu pískovny (jižní strana moc plážová není) a celkově je na ní asi víc lidí než na textilácké. K tomu asi 3 stánky, kam může jít člověk samozřejmě normálně nahatý. Ale točí jen japonské patoky a jsou předražené. Jsou tu i nějaké rodiny s dětmi, takže děti se seznamují a hrajou si ... pohoda.
Odcházíme až k večeru, cca v 18 h, dřív bychom se mimo les upekli. Ve vsi, která se kupodivu jmenuje taky Lhota, si nakonec dáváme aspoň malinovku, když už pivo nemají (točí pro změnu smíchovské břečky). A nabíráme vodu, po čemž dostáváme od obsluhy kartáč, že tam Dobruška nacákala. A vodu mají teda extra hnusnou ... ale neposereme se po ní, takže je zřejmě zdravotně nezávadná.
Ze Lhoty jdeme po sluncem zalitých polňačkách do vsi Dřísy, respektive k tamnímu nádraží. U něj je kupodivu i hospoda (s patoky, jak jinak) a stánek s točenou zmrzlinou. Nabízejí odvážnou kombinaci vanilka - grapefruit, kupodivu je to docela dobré. Po další polní cestě se táhneme podél trati do Ovčár, kde dáváme další pauzičku. A odtud už do nejbližšího použitelného lesa ... což znamená po silnici k západosevorozápadu. Děti už toho mají zjevně dost, ale ještě OK. Hned první les, ještě před křižovatkou se silnicí na Kostelec nad Labem, je na spaní mizerný, takže končíme až za křižovatkou, v tom, který si říká Obora. No obora tu žádná není, ale zato komáři. Méně než včera, ale tihle jsou vytrvalí – se soumrakem pokoj nedají, útočí celou noc.
Opět nic nestavíme, pršet nemá. Na vařiči vařím večeři a po ní uléháme.
Sobota 1.8.2020
Ráno jsou děti – možná mimo Mojmíra – kvalitně ožrané od komárů. Hold, kdo si neumí zalézt a nic nevystrkovat... Na vařiči vařím snídani, kuskus s konzervou. Mojmírovi dávám suchý, konzervy nežere, rozmazlenec.
Balíme a jdeme – chvíli dokonce po modré značce – do vesnice Kozly, která volně přechází v Chrást a následně Tišice. Odtud pokračujeme na místní pískovnu, opět pochopitelně na nudapláž. To je taková menší loučka, neplacená, vešlo by se na ní tak 40 lidí, kdyby byla narvaná, ale je nás tu tak 15. Osazenstvo povětšinou postarší a příjemné. Pro děti je tu blbý vlez do vody, ale což ... jinam nepůjdeme. Děti se celkem druží s některými místními ... Sváťa si s nima hází svým míčem, který si celou dobu táhla v batohu, a je spokojená.
Obědváme zbytky od snídaně, konec konců, chleba jsme včera téměř sežrali. Standardní 1,2 kg bochník chleba je pro nás už maximálně na 2 jídla. Teda čerstvý, dostatečně starý by vydržel déle. Voda je celkem čistá – jako na obou předchozích. Ale za mne teda nejlepší Lhota, ikdyž je placená...
Odcházíme před pátou ... a to zpět do Tišic na vlak. Ten nás veze jednu zastávku do Neratovic, kde přesedáme do motoráku řady 810 směr Čelákovice. Trochu zajímavé je, že z nádraží vyjíždí úvratí. Vystupujeme v Lázních Toušeň, kde jsme nechali ve čtvrtek auto ... a ono tu naštěstí ještě je. Cestou domů se zastavujeme ještě u slavných 3 studánek u Ostrova u Záp. Má tu vyvěrat přirozená, tj. nenavrtaná minerálka ... ale minerálně chutná jen prostřední pramen (který navíc vyvěrá mimo svou betonovou budku), je v něm jasně cítit železo, nicméně není v něm žádný kysličník uhličitý. Zbylé dva chutnají jako obyčejná voda.
Zpět na hlavní stránku cancáku.
Sepsáno 3.-13.8.2020